Ztratit můžeme jen to, co...

Přesně si pamatuji moment, kdy se se mnou rozešel můj první přítel. Byla jsem tenkrát dost na dně a slíbila si, že už se "Nikdy takhle nikomu neotevřu!" :)


Noo, s odstupem času mi pak došlo, že až ho zase potkám, tak mu poděkuju, protože to bylo to nejlepší, co se mi mohlo stát. Jedny dveře se zavřely, aby se několik dalších mohlo otevřít.


Někdy se zuby nehty držíme situací, věcí, zvyků a lidí, i když nám je ze všech stran naznačováno, že už lpět nemusíme. A bude mnohem mnohem lepší, když vše pustíme.


V životě zažíváme různé ztráty. Ale z posledních dní, měsíců i let mám dojem, že ztratit můžeme jen to, co už nepotřebujeme.


A ještě k tomu možná dodám... Odchod Honzy vnímám jinak. Když někdo zemře, neztrácíme ho. Je to jeho cesta. Je to naše cesta. A ta nekončí.


Takže se můžeme uklidnit. Vesmír ví.


Ztratit můžeme jen to, co už nepotřebujeme.


Krásné dny přeje Nelča



195 zobrazení