Zimní klid je naše jarní síla

Aktualizace: úno 27

Je mrazivý den, všude sníh, který se na slunci blyští a odráží paprsky jako zrcátka. Jdeme s Honzíkem podél zamrzlého potůčku, kolem kterého rostou více než stoleté stromy. Jsou staré, často duté, různě kroucené, jejich kmeny mohutné. Kůra má několik centimetrů hluboké vrásky a je mnohdy porostlá mechem. Vidíme spoustu stop od zvěře, která sem jistě ráda chodí pít.


S Honzíkem se domlouváme, že chvíli zůstaneme na místě. Jde si hrát na led - jeho na rozdíl ode mě celkem unese. Sedám si na zasněženou zem hned vedle potůčku. Skrz stromy na mě ještě zprava svítí slunce. Nalevo je led, ale pod ním je slyšet proudící voda, která je malými nezamrzlými okýnky i vidět. Sedím tam dlouho v absolutním klidu. Nohy si rády odpočinou. Jen hledím, poslouchám a vnímám. Je to tak příjemný! Nejsou tu žádné jiné rušivé zvuky. Cítím spojení.


Proč voda zamrzá? Co si z toho můžu vzít já? Mám pocit, jako by mi chtěla něco říct…


Led. Klid. Odpočinek. Jedině díky mrazu se může voda zastavit.

Je to vzácný čas. Stejně jako lidé, by se měli v zimě zastavit. Spočinout v klidu. Uklidnit ten neustálý koloběh a pohyb. Setrvávat dlouze na jednom místě. Dopřát si více času. Trpělivosti.


Dívám se na sníh, který leží na zemi. A na ten na stromech. Na každém malém výběžku kůry na návětrné straně, leží sníh. Tohle voda v létě nezažije. Hned mě napadá, že i my si můžeme díky zimnímu klidu a odpočinku a zastavení prohlédnout věci tak, jako nikdy jindy v roce. Tento klid je více než vhodné následovat a prozkoumat sami sebe, svůj život a to, čím se obklopujeme. Co je ještě potřeba a co už nám neslouží.


Ledovce poslední roky ubývají a mě napadá ve spojitosti s tím, jak voda dokáže uchovávat informace, že se do oběhu dostává velmi „stará“ voda, která dlouho dlouho setrvávala v ledovci. Nese nám něco nového, co tu dlouho nebylo, ale mísí se s další vodou, a společně mohou to staré spojit s novým. I my můžeme čerpat modrost dávných předků, ale použít ji novým způsobem vhodným pro naši dobu.


A pak přichází další vjem… Led čeká. Na ten správný čas, aby poskytl zemi jarní vláhu. Energii pro to, aby se jaro mohlo projevit plně. Zazelenat se a rozehrát se všemi barvami. Čeká doposledka, než mrazy povolí a příroda uvítá dostatek vody. Sníh také chrání to nejcennější. Všechen život pod povrhem. A tak mě v tu chvíli taky napadá, proč tak ráda lezu v zimě do té ledové vody. Tyto dny už je to úplná ledová tříšť. A dochází mi, že pokaždé, když do něj ponořím své tělo, pohltí mě chlad. Velmi rychle. Mé tělo se stahuje a chrání mé srdce co nejvíc. Prstíky umrzají jako první. A když jdu ven, cítím ohromný příval energie a euforie. A tak mám takový pocit, že pokaždé, když lezu z ledu, prožívám takové malé jaro uprostřed zimy. Nádhera!


Zimní zátiši zimní zahrádky... zzzz..

Začínám cítit chlad a Honzík už by také šel. Těším se do tepla, na něco dobrého a odpočinek. Led mě dočista inspiroval. Děkuji místu a jdeme postupně domů. I Honzík je nad všechny meze spokojený a užívá si tu zamrzlou krásu.


Další dny ve mně dosedají všechny dojmy. Otužovačky prožívám ještě hlouběji. A při dalších procházkách mi dochází nové souvislosti.


Když si jednou jen tak doma čučím do blba, najednou mi přijdou slova:

Zimní klid je naše jarní síla.


To je taková pravda. Dochází mi, jak často se skloňuje jarní únava. A nemůžu se najednou zbavit dojmu, že je to zkrátka jen proto, že neužijeme v souladu s biorytmy přírody.


Celý rok se všude pracuje stejně. V zimě doslova od nevidim do nevidim. Přitom energie a slunce máme o tolik míň. Jsme trošku zalezlí a zatuhlí tou zimou a potřebujeme víc odpočívat. Lidé se vyčerpávají, jdou až do minusu. Jak by pak mohli být na jaře plni sil? A pak mi dochází souvislost s jiným cyklem… Cyklem ženy.


Je pro mě už pravidlem, a to velmi milým, že si v době menstruace dopřeju den až dva úplného klidu. Klidně jsem zalezlá celý den v posteli nebo zkrátka dám pohodičku a odpočinek za pecí. Všimla jsem si totiž, že pokud si toto dopřeju, pak celý měsíc mám energie dost. Po skončení menstruace se mi vlije do žil a dokážu najednou, co před pár dny šlo jen s velkým úsilím. Když jsem i v době menstruace jela jak mašina, byla jsem nevrlá a energie chyběla velmi často. Celý měsíc se odvíjí od toho, jak právě prožiju dny, kdy bych měla dát tělu oddych a čas uchránit to nejcennější, rozjímat nad tím, co už dál nechci a co je pro mě v dalším cyklu důležité. Čemu dát možnost znovu propuknout v život a co pustit k vodě.


A stejně tak mi dochází důležitost zimního klidu. Když si ho dopřejeme. Dovolíme si ho. S laskavostí. S tím, že je v pořádku, že v tomto období nevytváříme tolik, co jindy, budeme mít během roku energie dost.


Venku se sice tyto dny otepluje, ale zima stále ještě vládne. Mrazy nás pravidelně navštěvují a mohou se kdykoliv ještě v plné síle vrátit. A tak si dál, až do jara dopřávám větší zimní pohodu. Doma sice už klíčí předsazené papričky, ale to jen proto, aby měly náskok a dozrály včas. My nejsme teplomilné papriky, které se i v létě vyhřívají na Bahamách ve skleníku.

A tak můžeme ještě v klidu v půdě odpočívat a čekat, až roztají všechny ledy a jejich vláha a jarní slunce nás vyláká ven. V plné síle a kráse.



Krásné dny všem...

Nelča


86 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše