Vraťme zahradu přírodě

Aktualizace: čvn 11

Vlastní zahrada.. neznám asi nikoho, kdo by si ji nepřál. Je to kousek země, který jsme si na nějakou dobu od Země půjčili a měli bychom tedy o něj pečovat s láskou. Než jsme postavili náš domeček na jeho místě rostla loučka, byla tu spousta náletů švestek,.. Bylo tu víc stromů, zkrátka zarostlá divočina a krása.



Když jsem viděla, jak jsme museli postupně všechno původní změnit, tolik toho vyřezat... Věděla jsem, že budu chtít tenhle kousek země vrátit zpět přírodě.


Každá zahrada byla jednou příroda. Když ji každý z nás vrátíme do přirozenosti, hojnosti a rozmanitosti, bude to krásné, prospěšné a smysluplné.


Postupně jsme u nás vysadili mnoho různých jedlých keřů, bylinek, květinek, nové stromy, staré hrušně hýčkáme, vznikly záhonky, zákoutí a stále je tu také mnoho mnoho co dělat.



Ale cítím, jak se to daří. S každou vyhrabanou žížalou, lezoucím broučkem, letícím motýlkem... raduji se, že se na místo, kde ještě dokonce před rokem byla skoro jen holá hlína, vrací život.


Používám přírodní materiály, nepoužívám žádnou chemii.


Za tu dobu, co tu bydlíme, jsem přečetla několik knih o permakultuře a přírodním zahradničení. Byla na kurzu permakultury a stále něco nového zjišťuji a objevuji. Na youtube je spousta videí, hlavně sleduji v angličtině, s různými tipy a triky, jak jít víc přírodě naproti. A jak si vypěstovat chutné jídlo s minimem úsilí.

Z českých zdrojů doporučuji především knížky Jaroslava Svobody, i jeho web www.ekozahrady.cz , je fakt super.

Byla jsem na víkendovém kurzu Marka Kvapila.

Knížky jako Tao zeleninové zahrady, Zahradničení bez rytí...

Často se inspiruji v přírodě samotné.

Zkouším, učím se a je možné, že ne vše je ideální. To zjistím časem.


Už vloni jsme tu sklidili spoustu dobrot. Snad se bude dařit dál. Není nad to vypěstovat vlastní zdravé jídlo.






Když vidím něčí zahradu, hned se mi v hlavě začne rýsovat obrázek, jak by to tam šlo udělat, aby její majitelé měli během roku co uzobávat a pochutnat si, jak vytvořit zákoutíčka, pohodlí a vnést radost, rozmanitost a život. Začíná se to stávat mojí úchylkou... tajnou. Nikomu to nenutím.


Večer často sice usínám i v sedě po dni práce na zahradě, cítím se být naplněná a šťastná. Nedávno u mě proběhla taková beznaděj, jak na jedné straně zahrady je plno nových záhonů a zeleninka krásně roste a na straně druhé je stále tolik moc práce... Fakt tolik... Někdy to fakt nestíhám... Ale.. Ta beznaděj byla jen na chvíli. Protože ta možnost zahradu tvořit,... to se nedá popsat. Je to prostě náš ráj na Zemi, který jsem si pro tento život od Země propůjčili.. a chceme o něj pečovat s láskou.


Krom toho všeho, jedna ze starých hrušní se stala společně s Honzíkem hlavní hrdinkou knížky Povídánky pod hrušní :)) Dostalo se ke mně, že jedna malá čtenářka dokonce přiměla své rodiče, aby ji také koupili do zahrady hrušeň... natolik ji inspirovala...

Chci knížku


Přijde mi mnohem snazší, prospěšnější, zdravější, krásnější, milejší a zkrátka a dobře lepší jít s přírodou v souladu, ruku v ruce (a to i na zahradě), než se snažit ji jakkoliv nepřirozeně nebo chemicky potlačit. Země, děti, naše zdraví... nám budou vděčni.



Přeji všem krásné nejen zahrádkové dny!

Nelča



0 zobrazení