Vnitřní síla, každý ji mame k dispozici



Vnitřní síla. Proud energie vyvěrající z naší podstaty.

Něco, co nás konečně dokáže dokopat k něčemu, čemu jsme se bránili nebo čeho jsme se báli. Něco, co nás drží, když všechno kolem je v chaosu. Klid a schopnost jednat přesně tak, jak je s námi v souladu ve chvíli, kdy kolem nás je bouře. Napojení.


Ve chvíli, kdy Honza umíral. Když jsem pochopila, že už se to asi fakt nezvrátí, i když jsem do posledního jeho dechu měla v sobě stále světlo naděje. Volání pohotovostí, ježdění sanitkou, všechny ty absurdní situace kolem, pohledy lékařů, jejich slova a zoufalost, která se nám někdy vkradla do vzájemných pohledů s Honzou. Přes to všechno jsem tam prostě byla a měla sílu. I když kolem byl chaos. Jako by se mnou bylo jen to opravdové. To, co jsem já. Nejenom ten člověk, ale ta celá bytost rozprostírající se mnohem mnohem mnohem dál a kdoví kam ještě.


Neumím spočítat, kolikrát jsem v životě už slyšela, jak silná jsem nebo musím být. A nejlepší na tom všem je, že i já si kolikrát řeknu, jak silná jsem byla v určitých chvílích a kladu si otázku - tyjo, jak jsem to dokázala. Vybavím si ty stavy mysli. Stavy v srdci. Stavy na těle. Co se ve mně dělo a vím, že v tu chvíli tam nebyla jiná možnost, než prostě jen jít dál a dál a dál. A jednat v souladu se svým nejvyšším dobrem. Se svým bytím. Podlehnou chaosu, by bylo to poslední, na co jsem měla sílu.


Dokázala jsem být klidná, když jsem cítila, že odchází. Dokázala jsem fungovat i potom, když jsem povolila a pocítila nezvratnost situace, a co všechno to znamená. Dokázala jsem jednat a konat. Dokázala jsem to v každém jednom dni poté. Dovolila jsem si mnohokrát padnout, abych se mohla zvednout silnější. Zvolila si to tehdy zvládnout, protože jsem si uvědomila, že když ne teď, tak to přijde znovu a já si tím stejně budu muset projít. A ten proud, viděno dnešníma očima, mě vedl a já někdy ani nevěděla, co se přesně dělo, některé věci byly jak v mlze. Vše se osekalo jen na to nejdůležitější a všechny prkotiny šly bokem.


A až s odstupem času vidím, jasněji okolnosti. Ty momenty. Ale tenkrát v tu chvíli přes všechno… Tam byl ten jasný silný proud energie, který mě držel a vedl. Jako by tam byla vyšší moudrost, která věděla, co má dělat. Jako by duše právě na tohle čekala. Až se na tuhle cestu vydám. Až se jí odevzdám a nechám se vést. Taková síla! Vše se dělo teď a nic jiného nebylo.



Vnitřní síla, důkaz napojení na sebe sama. A svůj střed, duši, zdroj, cokoliv chcete. A každý z nás ji v sobě má. V každém dřímá, o tom nelze pochybovat, jinak bychom tu nebyli. A taky vím, že k téhle síle mám kdykoliv přístup. Je nekonečná. Je čistá a jasná. A vždy okamžitě připravená jednat. Odhodit méně důležité a jít. Setřást konečně ze sebe ten balast, kterým občas věříme, že jsme.


Zjišťuju, že spousta nesmyslů se mi do života už nikdy nevrátila. A že tahle síla mě už nikdy uplně neopustila. Jako bych v tom proudu zůstala, jen někdy se na chvíli nechám odvát okolnostmi bokem, abych si zase uvědomila, kdo jsem a v tu chvíli znovu zesílí a dostane mě tam, kam přesně potřebuju. A vůbec nechci tvrdit, že je to snadné.


Když si tuhle sílu udržíme, ten proud. A necháme jen to důležité. A často budeme kontrolovat, jestli to, čím jsme obklopeni, jsme stále my, nedovolíme nesmyslům, aby nás zavály až příliš bokem. Pak každou další uvědomělou chybou, tedy zkušeností, budeme silnější a jasnější.


Dostala sem do života ohromný dar. Tuhle zkoušku, díky které vím, že zvládnu každou další. Velká vděčnost. Děkuju. A pokud zrovna procházíte něčím těžkým, vězte, že tím projdete tím nelepším způsobem. Na tohle přesně jste čekali. Tohle jste si sami pro sebe připravili. Věřte sami sobě. Buďte silní. Jděte vpřed. A zamávejte těm, kteří plují jinou cestou jejich vlastním proudem.


Hodně sil.

Nelča PS: Malé reklamní okénko: pokud byste potřebovali dodat kuráž na vlastní cestě, doporučuji Honzovu knížku Moje cesta na kole dětem, nyní ještě až do konce příštího týdne, tj. do 6. 6. za polovic. Je tady.

54 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše