Věřím tomu, že jsme si blíž.. my, lidé

Máte to taky tak...?


Ani nevím, jak dlouho se mi to děje, ale vnímám to už dlouho... A sice, že když se setkávám a seznamuji s novými lidmi, jako bychom se už dávno znali. Přeskakují se takové ty klasické seznamovací kecánky a povídánky a rovnou se bavíme o nás .. do hloubky. Setkávají se přesně ti lidé, kteří se setkávat mají a pak je to takhle opravdové..


Mám tak moc ráda, když se můžu na první dobrou s lidmi bavit do hloubky, o pocitech, bolestech, radostech, přáních i o strachu. O tom, co doopravdy žijeme. A není tady vůbec obava otevřít se a ukázat své pravé já. Ani nevím, co ti noví lidé vystudovali za školy, kde pracují... to přijde, až když už jsme měli dost času na to, říct si to mnohem důležitější.


Jsme si, my lidé, čím dál blíž. Děje se to. Navzdory všemu... Neměli bychom mít strach vidět své blízké a přátele. Je to to nejpřirozenější a nejzdravější.. Být spolu.


Otočit pozornost k nám a k lidem kolem nás, v tom vidím velký smysl.


O víkendu jsem dostala knížku Krásnější svět je možný, naše srdce to ví od Charlese Eisensteina a zaujala mě jedna věta, se kterou souzním: "Chceme snad příliš mnoho, přejeme-li si žít ve světě, kde naše lidské dary přinášejí prospěch všem?"


Krásné dny přeje

Nelča


PS: za poslední dobu velmi děkuji za přesně tahle milá setkání Klárce a Verunce a jejím dětem



61 zobrazení