• Nelča

Tohle už je to ono

"Není žádné až.

Tohle, už je to ono."


Jsme bytosti zapomnětlivé.


Vím to, ale někdy si to potřebuji připomínat. A dnes jsem si to připomněla při pohledu na jeden krásný pokroucený dutý dub.

Mám někdy pocit, že...:

Až si přečtu tuhle knížku…

Až dodělám tenhle kurz…

Až si tohle promyslím…

Až na to přijdu…

Až…

Tak to bude jiný. Budu to vědět. Bude mi to jasný. Už nebudu tápat. Tramtádáá a je vyhráno :D Haha :D


Není to tak.

Ale!

Krušné hory...

Budu dál. Nebo vedle. Vždycky ale přijde nová zkouška. Nová situace. Něco dalšího mi vyplave z podvědomí. Bude nová věc k řešení.


Je to v pohodě. Nemusím se uštvat. Nemusím se někam honit. Můžu jen tak být a prožívat to, jak nejlíp umím.


Protože čím víc na něčem lpím, tím víc na to upírám pozornost a přehlédnu to všechno okolo. Často lpím na něčem, a později přijdu na to, že to nebylo pro mě. Lpím na něčem a za půl roku po tom možná ani neheknu a bude zas něco jiného.


A tak si říkám, že nejlepší je zůstat otevřená všemu s důvěrou, že to, co přijde, mám potenciál zvládnout.

V klidu.

Udržovat si svoji energii.

Rovnováhu.

Umět se vrátit sama k sobě.


To mi nakonec přijde nejdůležitější.

A všechno ostatní se pak skládá do sebe mnohem snadněji. Mnohem…


Krásné podzimní dny přeje Nelča