Tak my zas jdem

Tak jo, asi mi hráblo. Zrovna jsem nám dokončila itinerář na další naší cestu přes hory, skály a doly. Vloni jsme přešli s Honzíkem za týden Krušné hory (report tady), a to z Kraslic do Tisé. A tam bychom chtěli někde tentokrát začít a putovat dál. Plán je to fakt fakt smělý, protože už nemáme ani ten vozík chariot a má před sebou se mnou kluk dlouhou cestu. Ale už několik dní říká, že se těší.


Dnes před spaním jsem mu povídala.. Honzí, a proč chceš jít?

Odpověď.. Protože to bude hezký přes skály a přes hory a jak půjdem a budem se dívat. Mně se to líbí.


Tak jo. Tak jestli nás narvu do jedné krosny, tak jdeme vstříc dobrodružství. Je mi fuk, kam dojdeme a kdy se vrátíme, hlavně si to užijem. Haha.


Mně totiž přijde prostě dobrý někdy absolutně vystoupit ze svého pohodlíčka. Vzít ranec a kráčet do světa. Nechat všechny svoje vzorce a programy doma a jít z čista. Řešit jen to, co den přinese, kráčet krajinou a nasávat... život. Jít někam, kde to neznám, abych zjistila, co mi v životě nejvíc chybí, srdce je pak slyšet ještě zřetelněji... Absolutní očista.


Bláznům zdar!

Nelča