Příčiny a následky

Nedávno jsem uvažovala nad tím, jak by si asi nikdo dobrovolně nepůsobil fyzickou bolest či újmu. Nezavřu si dobrovolně prsty do dveří, nestrčím ruku pod pilu. Zkrátka jsou mi jasné následky mého konání, a proto se podle toho chovám.


Ale zranění mentální, ta jsou nějak více tolerována. Cítíme nebo víme nebo alespoň tušíme, že to není ono, ale máme vždy dost důvodů, proč nemůžeme jít jinudy a mít se dobře. Vždy je dost výmluv pro setrvání v situacích, které nás psychicky ničí. Jako bychom si neuvědomovali, že i v tomhle případě má naše jednání následky.


Jenomže mi dochází, že jaksi i ta fyzická újma už začíná být tolerována. Před následky se zavírají oči, protože je dostatek důvodů a výmluv tvrdit, že zkrátka není na výběr. Přeci musíme. Jenom vlastně dodržujeme pravidla. Děláme jen svou práci. Ničíme si očividně zdraví, abychom si ho prý ochránili. Necháváme se okrádat, protože je to prý pro naše dobro.


A vše až do té doby, dokud si to necháme líbit. Hlídáme jeden druhého, přestáváme zdravě uvažovat. Nedostatek kyslíku nám asi umrtvuje mozek a poslední zbytky lidství, jinak si to nelze už vysvětlit. Tady si už přeci nelze myslet, že jde o něčí zdraví. O ochranu lidí před virem. Při pohledu na seznam zákazů a příkazů není vůbec evidentní zájem o zdraví společnosti, ale spíš o pošlapání posledních zbytků psychického i fyzického zdraví nás, lidí.

Je to o každém jednom člověku, který prozře a přestane věřit, že někdo z těch pánů nahoře uvažuje nad prospěchem někoho jiného, než nad jeho samotným.


Dnes mi ale při západu slunce došlo, že ač se to zdá šílené, je to dobré. Z mého pohledu jsem vnímala tenhle svět k nežití už mnohem mnohem dřív než od loňského března. Už několik let si říkám, tohle přeci nikam nevede. To to nikdo nevidí, že takhle se tu žít nedá, říkala jsem si. Vždyť to popírá vše, co je nám přirozené a zdravé. Takže mám vlastně "radost". Teď už je to jasné čím dál více lidem.


Každý den pracuju na tom, aby můj svět zůstal zdravý. Aby náš domov zůstal chrámem lásky, klidu a pohody. Abychom dělali to, co nás rozvíjí, nikoliv co nám ubližuje. Snažím se uvědomovat si následky svého jednání. Mít zodpovědnost za to své.


Krásné dny všem! Nelča



120 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše