Povídánky pod hrušní už jsou doma! Začínáme rozesílat...

Aktualizace: kvě 19

Už je doma! Je krásná, voňavá a úplně hmatatelná. A je to všechno (knížka i pocity) mnohem úžasnější, než jsem čekala :) Jako by to bylo včera, kdy mi Honzíček řekl "Maminko, napiš mi k narozeninám knížku."


CHCI KNÍŽKU


Dnešek byl vlastně humorný den. Ráno jsme oprášili, vyluxovali, omyli a vyprali našeho bělouše Bukefala (čtěte naše bílé autíčko), aby na pány v tiskárně nevypadla sláma nebo koňský bobek, který jsme posledně v kufru vezli do zahrádky.


Vydaly jsme se i s Vandou - sestrou a ilustrátorkou v jedné osobě - do Stověžaté Prahy. Celá cesta přes velkoměsto dopadla pro mě, vesničana, na jedničku, však jsem si na papírek napsala tahák, jak se dostanu až k tiskárně. Jen co jsme knížku uviděly, začaly jsme se s Vandou objímat! Ještěže, protože se obávám, že ona by to jinak neustála a omdlela z náporu těch dojmů a emocí. Pánové z tiskárny naladili se na naší veselou notu, dojali jsme se nad krásou našeho díla (jeden z pánů se prý dokonce do ní už začetl) a společně přeskládali z palety do auta balíčky s knížkami. Krásný tetris jsme završili tou malou paletkou, kterou jsem si s dovolením také odvezla, do zahrádky se přeci hodí!


S Vandou už jsme šilhaly hlady, ona trošku víc, než já, neměla k obědu ani svačinu. Vydaly jsme se autobusem do centra Prahy, ale po dvou zastávkách přidušené v roušce jsem prohlásila, že si koupím radši někde něco v sámošce a uděláme si piknik v přírodě mimo Prahu. Jenže sámoška nebyla, za to mekáč ano (byla jsem tam asi tak počtvrté v životě!). Zmrzlina zasyčela, k tomu něco slaného. Nejíme to maso, dáme si cheeseburger! No, ale překvapení, i v té sýrové housce je kus masa.. nevadí, cestou darujeme potřebným. Hlad zaháníme, jsme přeci plné dojmů, i když něco by se do nás vešlo :)


Cestou domů jsme objevily lán s jetelem nachovým (sámošku ani potřebného však nikoliv). Neudržely jsme se a proběhl tam radostný fotoshooting.



Honzík má z Povídánek pod hrušní tak velkou radost, až tak velkou jsem vlastně nečekala.

Když jsme přijeli domů, řekl, že jí jde ukázat dévě k hrušni, a tak jí ukazoval nahoru do koruny stromu. Pak mi řekl, ať jdu, že si s ní bude ještě povídat sám. Seděl na lavičce pod hrušní, "četl" si, povídal nahlas (viděla jsem za oknem z kuchyně) a prostě byl v radosti. To jsou tak nádherný chvíle... Jak se vidí nakreslený v knížce, má tam ta svoje místa,...



"Maminko, já mam takovou radost, že asi budu plakat", povídal a celý večer mě objímal a radoval se. Před spaním jsme přečetli dvě kapitoly, poslouchal tichý jak pěna a pak půl hodiny povídal a povídal, dokud nezahlásil: "Tak, a teď jsem unavenej a jdu spát!" a do minuty byl v říši snů...


To jsem se tu rozplynula :) A vy můžete taky! Ke každé knížce si navíc můžete vybrat ze dvou provedení duhových brýlí, které si vystříhnete s dětmi a můžete používat dle libosti. Až si knížku přečtete, pochopíte, k čemu jsou.




Navíc jsme nechaly natisknout pohledy. I ty jsou k dostání na eshopu a na živo vypadají senzačně.


Jako chápu, že mám radost, takže je tenhle článeček takový dost rozjuchaný, superlativy se to jen hemží a je to skoro těžké uvěřit. Ale je to radost a já tomu taky moc nevěřím, resp. nechápu.


"Křest" knížky proběhne 31. května od 16 hodin v zahradách Františkánského kláštera v Kadani, více info brzy.


Těm, kdo si objednali předem slibuji, že dnes si dáme balící den a ve středu běžíme na poštu. Těm, kdo si objednali a chtějí vyzvednout osobně, samozřejmě napíšu informační mailik!


Moc děkuji všem,

kdo už si knížku předplatili a kdo si ji pořídíte,

kdo si tohle přečetli a kdo se usmíváte :)


Mějte krásné dny!

Nelča



224 zobrazení