Povídánky pod hrušní


Dětská knížka o Honzíkovi a přírodních bytostech je po korektuře... (Děkuji úžasné Gabče). Dokonce už má nejspíš svůj finální název... Ano, cítím to tak. A vzniká obálka, už máme první nástřely, které teď střílí moje sestra Vanda - zatím neukážeme.


Už se to rýsuje a moc mě to těší a naplňuje. Cítím, že to bude takové milé pohlazení pro děti i rodiče a přinese zase něco nového. Přála jsem si takovou knížku pro Honzíka a mám velkou radost, že jemu se líbí. Často cituje pasáže z knížky a mluví o bytostech v přírodě jako o svých kamarádech.


Pokud to půjde dobře, vykoukne na svět ještě dříve, než přijde jaro. Budu tu čím dál víc o ní psát a asi budu z toho všeho celá nadšená a dojatá - už se tak děje.

Knížka je vlastně hodně o nás, o Honzíčkovi, jeho oblíbené hrušni. O tom, co zažíváme a kam rádi chodíme. Je psaná velmi jemně a od srdce. Milujeme mimo jiné skály.. A tak, malá ochutnávka:


***

„Prosím prosím, žijí i ve skalách nějaké bytosti, které bych mohl spatřit a třeba se mohl zkusit s nimi skamarádit?“

Déva se usmívá. Je ráda, že už Honzík pochopil, že krásné jemné bytosti, které přírodě pomáhají, je možné najít na mnoha místech.

„Víš, Honzíku, takové bytosti mají především rády klid. Zvlášť skalníkové,“ vypráví déva. „Skalníkové? Krása!“ vypískne malý zvědavec.

„Ano, ale doslechla jsem se o nich jen náhodou. Oni jsou velmi plaší. Jen málokdy se ukáží ..."

***


Přeji všem krásné dny. Hodně lásky a hodně víry v to, co cítíme, že je pro nás správné. Čím dál víc cítím, jak je víra v mém životě / v našich životech nezbytná...

Nelča

0 zobrazení