Oko tornáda

Je den jako vymalovaný. Kráčíme s Honzíkem po louce, která je z velké části lemována listnatým lesem. Povídáme si a smějeme se.


Najednou se zatáhne a obloha je temná. Jako by se setmělo. Dívám se kolem, tak rychle se to změnilo. A pak vidím, jak zleva od lesa přichází tornádo. Je mohutné, temné jak noc a vypadá děsivě. Beru Honzíka za ruku. Jako první přichází emoce … strach. Ale trvá jen mikrosekundu…


Pak přichází klid. Částečně mě překvapuje a částečně mi přijde tak přirozený. Cítím důvěru. Všechno je v pořádku. Honzík vnímá můj klid a ten naplňuje i jeho. Tornádo se blíží na nás, je už takhle blízko. A pak… přejde, zmizí, není. A já dál vnímám ten klid. Ani mě to nepřekvapilo, že nám nic neudělalo.


Probudím se. Pocit klidu uprostřed bouře mi zůstává. A dochází mi ty souvislosti.


Je víc snů, které mi tohle ukazují. Vlastně jsem měla poslední roky pocit, jako by mě život učil zůstat v klidu, i kdyby se celý svět zbláznil. Uvědomovala jsem si to často a říkala si, asi se mi to bude hodit.


Pár dní po tomto snu přišel další. A sice, že jsem okem tornáda. Jsem vprostřed. Vše kolem je v jednom kole. Bláznivý kolotoč. A ve mně se rozprostírá klid.


Zůstat ve svém středu, i kdyby nebe padalo.

Najít v sobě ten bod, ve kterém si můžu prohlédnout vše, co se děje kolem.

Není to rezignace ani pasivita.

Není to ani boj či bojkot.

Odtud můžu, kdykoliv cítím impuls, reagovat beze strachu.

Kde čerpám energii.

Inspiraci.

Kde sídlí zdroj mého nashromážděného poznání a vědění.

Kde mám vše, co potřebuji k dispozici.

Tady a všude. Teď a vždy.

Kde mohu tvořit to, co chci žít. Pečovat o tento bod jako by to byl můj chrám, ve kterém je ukryto celé mé bytí.


Protože já jsem tvůrce.


Každý jeden z nás.


Nelča


Gotický templ v Krásném Dvoře

20 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše