Nektere veci nelze preskocit

Mám to v životě zajímavě nastaveno. Často jsem s přáteli a lidmi, kteří jsou starší než já. Nějak se to tak děje. Už ve škole jsem vždy byla ta nejmladší, v uplně čerstvých šesti jsem už sedala do školní lavice, ale tam byl beztak rozdíl poměrně zanedbatelný a vlastně neznatelný.


Když jsem se kdysi seznámila s Honzou, který byl o 10 let starší, chvíli jsem si říkala, tyjo, není to moc? Jo, to jsem byla ještě mládě. Ale uvědomila jsem si, jak je to celý dokonale pomíjivý. Jsme tady v tom vesmíru věky věků, každá duše tisíce a víc let. A v tu chvíli mi došlo, jaký drobný detail je objevit se vedle člověka, který je o tisícinu vesmírného nádechu starší.


Nicméně přesto si uvědomuju, že to má na mě vliv. Vnímám, že určité věci prostě nelze přeskočit. Starší ženy jsou vždy zralejší. I kdybych se rozkrájela, nemůžu mít v sobě to, co ony. Ze starších mužů je cítit větší klid a zkušenost.


A jejich přítomnost mě podvědomě motivuje jít dál a dál. Párkrát jsem se nechala strhnout a pak se našla v situaci, kdy jsem si uvědomila… Co blbneš, Nelinko, však nemusíš vědět a mít to, co ti, kdo už ušli delší kus. Jsi v pořádku v tomto čase a místě. Měla jsem pocit, že potřebuju na sobě pracovat víc. A pak se to zvrtlo k tomu, že jsem měla na sebe až příliš vysoké požadavky a nároky. A vytratila se ta mě přirozená radost ze života. Ta, se kterou se probouzím každé ráno. Touha po dokonalosti? Ne. Klid. V tomhle čase jsi tou nejlepší verzí sebe sama, co lze. Děláš, jak nejlépe umíš. Laskavost k sobě, laskavost.


Tady na Zemi je to zajímavý. Jako by se ty naše tisíce let najednou zpomalily a my můžeme vnímat, že každé otočení Země kolem osy a každý oběh Země kolem Slunce, je pro nás drahoceným časem pro získání životních zkušeností.


A tak jsem se už hodně krát uklidnila – buď v pohodě. Jen zraješ. Někdy mám pocit, jako by mi všichni už ukázali záda. Ale moje hlubší moudrost mi říká… Ne, všechno je v pořádku. Jdi svým tempem. Jdi stále vpřed. Nezastavuj se ve vývoji, ale buď trpělivá. A budeš-li klidná, laskavá a trpělivá, vždy poznáš, kdy jednat a co dělat.


Náš život je jen heknutím v koloběhu dějin. Ale my si ho můžem vychutnat. Pořádně dlouhé heknutí z pohledu člověka. Vnímat, že není třeba ve dvaceti třiceti letech dobýt svět. Není třeba ho dobýt nikdy. Vždycky tu bude někdo, kdo by nám ta pomyslná záda mohl ukázat. Ale já chci volit taktiku – Užít si to. Cítit, že moje přítomnost lidem přinese úsměv na rtech. Jen tak v radosti a přirozenosti žít.



Protože pracuju na knížce mé a Honzově společné, mám v hlavě hodně věcí, které mi kdy napsal. K mým 26. narozeninám mi kdysi mimo jiné popřál…

„Doufám taky, že Ti budou všichni lidé rozumět, že najdeš pochopení pro své konání a nebudeš se nikdy pohybovat ve světě temných myšlenek. To bych Ti také velmi přál. Stále vyvolávej v lidech touhu poznat Tě, zájem o svou zajímavou osobu, nikdy neupadni do šedivého průměru, na pozdrav odpovídej s úsměvem a ten ať Tvou tvář neopouští ani ve spánku. Ať probouzí v ostatních lidech naději, naději na to, že s takovými jako Ty bude zítřek lepší než dnešní den.“


A to přeji já nám všem.

Krásné dny..

Nelča

57 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše