• Nelča

Nádech, výdech a žij...

Nádechy a výdechy. Ale ne ty do plic a z plic... Ne ty, které nás drží naživu...


Mám na mysli nádechy a výdechy jako takové delší či kratší životní etapy. Mám pocit, že někdy mám období, že nasávám ze svého okolí kvaanta nových informací. Inspirace je na každém kroku, doslova mi ťuká na dveře, na okna a leze i komínem... Poslouchám, čtu, nasávám. Nadechuji.


Jenže po takové fázi nutně musí přijít výdech. Zvnitřnění. Začít to žít. S výdechem to roznést do celého těla a do každé buňky. Přenést do reality. Tahle fáze je velmi nutná a je dobré si jí uvědomit. A udělat si na ní dost času.


Kupujeme si stále nové knihy - teda já. Můžeme poslouchat zajímavé lidi, kurzy, přednášky (živé či internetové)... ale bez toho, abychom se zastavili a vše si znovu zpracovali a uchopili tak jako pro sebe a po svém... Bez toho, abychom to přetřídili a vzali si jen to, co nám může prospět, vyhovovat, dávat smysl. Každý se díváme přes svoje brýle životních zkušeností a nastavení. Ne všechno nutně vyhovuje a funguje i nám, i když nám okolí bude říkat, jak skvěle to funguje pro jejich život.


Mezi nádechy a výdechy bych ještě zařadila maličkatou pauzu.


A často bych se nadechovala ze svého nitra. Zhluboka. Možná častěji a častěji a stále hlouběji a hlouběji. Ale tu rovnováhu už musíme najít každý sám.



Už delší dobu pozoruju, jak prospěšné je sdílení mezi lidmi. To naživo. Když poslouchám cizí příběhy, začínají mi často zacvakávat i moje souvislosti. Protože jsme dohromady jeden celek. Jedno. A každý nese jeden dílek skládanky. Dohromady to máme všechno.

Noo... Takže už za sebe tuším, že nějaké takové "živé sdílení" budu chtít po novém roce realizovat. Dám to dohromady. Protože... proč ne :) Zajímalo by to někoho?


Krásné mrazivé dny z okraje Doupovských hor

přeje Nelča


Včerejší Krušné hory.. blížící se západ slunce u Výsluní...

75 zobrazení