• Nelča

Na kole levou zadní

Jela jsem si na kole pro auto do servisu. I když po delší době na silničním kole, jelo se mi hezky, a tak mě napadlo, že si dám kopec nahoru jednou nohou. Teda. Dokud to půjde, tak jednou, až tahle nebude vědět, kde je nahoře a kde dole, tak je vyměním a pojedu zas tou druhou a tak dokola.


Dopáčila jsem se tedy až na kopec (spíš kratší, zas takový výkon to nebyl). A u toho myslela na Honzu, jak by zrovna tenhle kopeček vyšvihnul svou jedinou levou nohou bez mrknutí.


Jestli jste někdy zkoušeli jezdit jednou nohou, zjistíte, že vás z toho bolí i ruce, protože se o ně najednou mnohem víc opíráte.

Že si nemůžete oddychnout jízdou ze sedla, prostě si nestoupnete za jízdy do pedálů.

A když si chcete v kopci odpočinout a zastavit, nejde se pak jen rozjet zase vzhůru, ale musíte kousek zpět dolů, nacvaknout svou jedinou nohu do pedálu, na ouzké silnici se umě otočit zas směrem do kopce a pokračovat v jízdě.

V serpentinách je to o něco jednodušší, ale stále je potřeba umět rychle a přesně nohu nacvakávat.

A dále a dále.


Cestou na Stelvio

Najezdila jsem toho s ním na kole v Alpách i v ČR hodně moc. Ale vždycky jsem ho obdivovala. Rovinaté úseky jsme jezdili rychlostí časovky a střídali se na špici. Bavilo nás to.

„Představ si, dneska mě na kole předjela ženská s jednonohym chlapem!“ stěžoval si jednou kamarád našeho rakouského šéfa nevědíc, že šéf nás dva zná. Taková hezká náhoda.

Znám i další borce v ČR, kteří jezdí jednou nohou (Michal Stark, Aleš Wasserbauer). A nikdy tyhle kluky nepřestanu obdivovat.


Ale nejvíc Honzu, který takhle jezdil i po operacích plic a s nádorem v těle. Kdyby Vás víc zajímalo, jak si to dával, doporučuju Honzovu knížku Moje cesta na kole dětem. Víc o ní si můžete přečíst třeba tady nebo v záložce Knížka

Vzniká i kniha další, naše společná, kdy půlku už Honza napsal, aniž to asi věděl, a druhou píšu já.


Mějte krásné dny, užívejte léta!

Nelča


Pitztal

195 zobrazení