Moje milé srdce, prosím, zůstaň otevřené

Jak moc vnímáme své srdce? Jeho otevřenost. Vřelost. Laskavost. Schopnost milovat. Schopnost zůstat otevřené. Nestáhnout se. Nezavřít se. Aby to nebolelo. Abychom necítili.



Nedávno jsem si uvědomila, jak nás současná situace nutí srdce zavírat.

Ono obecně se víc nosí mít srdce zavřené. Nebo jinak… Nenosilo by se. Ale naučili jsme se v průběhu života raději ho zavírat, znecitlivět, protože kdyby bylo otevřené, cítili bychom bolest. Tíhu. Sevřenost. Z různých důvodů.


Kdybychom neměli zavřená srdce, tak by nás každý den bolelo, že se sobě vzdalujeme.

Že se máme vidět na „bezpečnou“ vzdálenost. Že se vlastně raději nemáme vidět vůbec. Schováváme se za to, že je to pro naše dobro. A trpíme v oddělenosti.


Je to pár týdnů, co jsem milované bytosti viděla jen přes plot. Jindy se na viděnou obejmeme, dáme si pusu. Nyní jsme se „raději“ drželi dál. Měla jsem chuť jít a obejmout se, ale druhá strana měla jasno. Ač jsem si vsugerovávala, že situaci beru v pohodě, přistihla jsem se zároveň několikrát, že se mi do očí derou slzy. Au. A v tu chvíli mi to došlo.


Večer jsem pak ležela v posteli a cítila tlak u srdce. Dala jsem se s ním do vnitřního rozhovoru. Cítila jsem, že se chce raději uzavřít a stáhnout do své ulity, schovat se. Aby ho tenhle zážitek, který se v představách po zbytek dne vracel, nebolel.


Uvědomila jsem si, že jsem si v životě několikrát vytvářila kole svého srdce tvrdou krustu. Aby mě nic nemohlo zranit. Ale zároveň nesmírně toužila, aby se k němu někdo probojoval a otevřel ho a naplnil láskou. Musela jsem to ale pro sebe udělat jedině já.


Prosím, nezavírej se. Potřebuji Tě. Citlivé. Otevřené. Vnímající. Potřebuji Tvou citlivost. Jen díky Tvé otevřenosti vím, kdo jsem. Cítím. Vnímám. A mohu milovat. Chápu, že ses v minulosti chránilo. Už nemusíš. Teď už Tě ochráním já.


Hladila jsem se na hrudi a brečela a brečela. Zvědomila jsem si situace, kdy se chce zavírat. A ač je to vždy jednodušší, každý den pracuju na tom, aby se tak nestalo. Aby zůstalo zranitelné. Citlivé. A otevřené. Navzdory všemu.


Jde to vůbec? Když všude kolem vidíme odtažitost a strach jeden z druhého? Lze. Respektive, já si nějak neumím představit, že něco by něco nešlo. Mám to tak nějak přirozeně nastavené. Avšak… Nikdy bych neřekla, jak velkou dávku odvahy bude potřeba, abych mohla jen prostě být sebou. A milovat.


Nelča

46 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše