Mně to nejde a já to dokážu

S Honzíkem si povídáme o všem... a třeba také o síle slova. Že vše, co řekneme, je jak zaklínadlo, že má slovo velikou sílu a je nutné ho dobře používat.


"Mně to prostě nejde!!" zlobil se někdy takhle Honzík s oblékáním ponožek.


"Honzí, víš jak jsme se bavili o síle slova? Když si budeš opakovat, že ti něco nejde nebo to neumíš, tak to nemůže jít přeci. Řekni si radši, že to dokážeš. Fandi si! Já ti taky fandím, to dáš! Máš čas, nespěcháme." povídám mu na to něco v tomhle smyslu.


Střih...


V další takové podobné situaci jsem ho přistihla už samotného... Seděl na lavici, šlo mu špatně se obout a on si začal opakovat: "Já to zvládnu..." Šla jsem dál a nechala ho v tom.


A pak se obul a viděla jsem tu radost. Šel mi to říct. A od té doby to už dělá často. Neříkám vždy, ale stačí mu to připomenout, znovu ho povzbudit. Funguje to skvěle. A když ho tak vidím já, tak i já jsem na sebe čím dál víc milá a hodná a povzbudím se... Jakoby pomáháme tím jeden druhému... taková spirálka nahoru.



Tak to jsem Vám chtěla dnes říct. A pak taky, že během tohoto týdne spustím předprodej nové knížky Povídánky pod hrušní, protože máme termín, kdy bude vytištěná. Hurá.


Krásné dny přeje

Nelča


Úhošťanské trnkobraní