Kydání vlastního hnoje aneb buďme při vědomí

Aktualizováno: dub 17

Proč mi přijde důležité pracovat sám na sobě?


Znáte tyhle siuace? Na vědomé úrovni bychom nikomu ubližovat nechtěli. Jenže díky tomu, že jsme ponořeni často do podvědomí, může se stát, že raníme i blízkou osobu, protože se zachováme podle "autopilota".

Nebo si ze srdce něco přejeme. A zároveň si nevědomě bráníme.

Nebo když námi doslova tečou emoce. Můžeme se jimi nechat strhnout. A nebo si je uvědomit a říct si dost! Takhle se přeci chovat nechci. To nejsem já!


Tak třeba proto mi to přijde důležitý. Zůstat při vědomí.


Proto třeba - když mě někdo nebo něco fakt štve. A nebo mi jen tak lehce zadrnká na nerv a já cítím, že se mi to nelíbí. Přitom objektivně je to docela "blbost". Můžu pátrat v sobě a najít, proč mě to tak dere. Klidně se doma vykřičím do polštáře, vyboucham to, emoce protečou. Rozjímám nad tím, jsem detektivem ve svém vlastním nitru. Šup a najednou si řeknu... Aháá!


Najednou už vztek na člověka mizí a já jsem mu vděčná, že mě tak hnul nervem. Protože díky němu objevím, proč se cítím špatně v tuctu dalších situací a proč jsem byla tak nepříjemná na dalších několik lidí a nevěděla, kde se to ve mě bere.


Jedna věc se opakuje na mnoho způsobů. Příště už to můžu rozeznat předem. A třeba to uhlídám. A když ne, tak ještě příště. Důležité je, že jsem to vytáhla na světlo. Už to je úleva a teď už si můžu snáze a vědomě v situacích vybrat, jak se zachovám. Stejně tak můžeme pracovat i se situacemi a strachy, které nás ovládají.


Tohle zvědomování, neboli vykydávání vlastního hnoje dělám už nějakou dobu. Cítím, že to má velký smysl.


A s tím, jak vytahuji nad hladinu hluboko schované věci, stejně tak si občas i tělo řekne o půst. Očistnou kůru. Detox.. Všechny ty vzorečky a prográmky máme i ve své buněčné paměti a tak i moje hmotné tělo žádá občas očistu. Minimálně jednou měsíčně jeden den při novu dám. Dle pocitu.


Takže děkuju všem, kdo mě občas dloubnou do bolavýho. Kdo mi řeknou upřímně - tady jsi fakt ujela. Jsem za to nesmírně vděčná, i když možná zprvu koukám lehce kysle. Protože i díky tomu můžu víc a častěji zůstávat "při vědomí".


Krásné dny všem!

Nelča


PS: foto - zátiší z naší loňské dubnové zahrádky... letos tu leda poletuje sníh

140 zobrazení0 komentář

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše