• Nelča

Když v tom plavu

Někdy mi přijde, že pokud někdo píše blog, lidé mají tendence si ho idealizovat. Mají pocit, že on snad nikdy neztrácí hlavu. Že se netrápí, nevzteká, usmívá se a svět je nádherný :)

Noo, pokud můžu za sebe, tak jsem úplně normální. Jakožto rak jsem velmi nerozhodná, někdy si nevěřím, emoce mnou cloumají... a tak. Ale! Svět je nádherný a jsem do něj zamilovaná. A jsou zkrátka jen období, kdy to zvládám lépe. A období, která jsou obecně náročná, potom všechno je prožíváno pěkně ... no, zkrátka do morku kosti.

Vždycky, když mám pocit, že jsem se v tom životě tak nějak naučila chodit, objeví se nové situace, výzvy a úkoly... A ač mám pocit, že jsem si toho už zažila a uvědomila dost, zase v tom klidně plavu.

Momentálně v tom taky plavu. Totiž, Honzíčkovi budou za týden 4 roky, končí rodičovská a je potřeba se do všeho, co jsem si tak jako malovala v hlavě, obout.

Řekla jsem si, že do jeho čtyř let budu zvelebovat náš domov, pomáhat Klíčku (prodejem Honzovy knížky Moje cesta na kole dětem), nasávat, co mi život dává.

A jsem na prahu toho nového. A bývám z toho vlastně dost nervózní. Včera jsem si v klidu sedla a psala.

- Z čeho mám strach?

- Moje přání a sny?

- Jak z patálie ven, jak na to?

Uklidnilo mě to. Dodalo odvahy. Udělala jsem si ve všem pořádek.

Symbolicky na první podzimní den (podzim je moje nejoblíbenější období) jsem se vlastními radami začala řídit.

Kéž mám před sebou mnoho plodných a tvůrčích večerů. Je to jízda a mám z toho vlastně radost.

Svět je nádherný a jsem do něj zamilovaná. I když to není stále katalogové. To mě na tom vlastně baví nejvíc. Jak se jeden nikdy nenudí. Jak se umím naštvat a za chvíli se zase smát. A jak vlastně není čeho se bát.


Krásné dny přeji!

Nelča


PS: a otužovací sezona už je taky započata



137 zobrazení