Kdy jindy, než teď

Prožíváme období, které může být pro někoho velmi těžké, pro jiné pozitivní. Řadím se do druhé skupiny.


Vnímám to tak, že máme nyní velkou příležitost být sami se sebou a se svými nejbližšími v úzkém kontaktu. Není moc kam utíkat (práce, škola, zábavy), je čas být u sebe. A to je přeci skvělý, protože to je to největší učení a to je to, kde máme začínat, chceme-li měnit svět. A změnu jsme si přeci přáli...


Náš život s Honzíkem se zatím výrazně neodlišil od toho běžného (jen jsme nešli do knihovny, do obchodu, plavat do bazénu..). Trávíme spolu většinu času jako normálně a umíme spolu žít a být a odpočívat. Jsme hodně v přírodě a den se děje podle našeho rytmu.


Co jsem ale chtěla říct a v čem budu upřímná, podle toho, co vnímám. Místo toho, aby se lidé opravdu naladili na sebe, řeší věci venku. Zase. Hrotí se roušky, hrotí se, kdo koho viděl kde bez ní a kolik lidí ji ne/má a jak je to špatně, kdo všechno za to může... Raději už celý FB a všechno vypínám, protože to je vážně ne-zdravě moc.


Ano, roušku rozhodně podporuju, ušila jsem nám je, i když nechodíme nikam, kde je vyloženě potřeba, je vždy s námi v kapse i v přírodě. Je skvělé, že je tu mnoho nápomocných, kdo je šije a pomůže. Mým cílem teď není rozebírat opatření. Ale... No, chci říct... Neodvádějme celou svou pozornost opět na něco venku. Na problém, který máme nutkavý pocit vyřešit nebo sledovat do úmoru. Zase jsme u toho jaksi zapomněli na sebe. Na svou duševní pohodu a vnitřní klid, kterým ale také přispíváme ke zlepšení situace.


Nenechme zase odvést svou pozornost od sebe samých, když máme příležitost se sobě věnovat. A tím neříkám nepomáhejme, když chceme nebo nebuďme v obraze... jen... najděme rovnováhu... Udržujme v sobě vnitřní klid.



Buďme se sebou. Spolu doma. V přírodě. A zkusme cítit, co říká Země. Co nám chce říct, co pro nás má a co my můžeme dát jí... Dlouho jsme ji nenaslouchali.

Naplňme svá srdce láskou, abychom ji mohli dál dávat. Dotkněme se sami sebe. Uvědomme si své sny a přání a začněme si je plnit. ... Všichni určitě cítíme, že teď je ta doba, kdy máme žít teď a tady. Kdy jindy? Na co čekáme? Teď je přesně ta doba, kdy máme pečovat o své zdraví, tělo, duši, vztahy s nejmilovanějšími a hlavně se sebou...

A nejlépe i nadále žít v radosti ze života.


Jestli se v něčem trápíte, máte strachy nebo jiné obavy, klidně mi napište... Vypište se z toho... Jsem tu.


Přeji všem krásné a co nejklidnější dny...

S láskou

Nelča


168 zobrazení