• Nelča

Když děti mluví


Včera Honzík cestou domů z procházky... Svítily jen hvězdy, tma jak v pytli, neviděla jsem vůbec pod nohy. Cestu známe a touláme se rádi po loukách. A teď už vím, že i ten můj malej - v nosítku na zádech. Ještě ve městě, kde byla světla prozpěvoval a bylo veselo. Pak jsme došli za světla lamp a vešli do tmy. On se přitulil a povídal. "Mám rád hvězdičky" "Hvězdičky mě milujou.." "Maminko, vezmeme jednu hvězdičku a dáme ji na malinkatý okýnko v pokojíčku. To by se mi líbilo." "Maminko, milujeme se."

Často žasnu nad tím, co s dvouleté bytosti vypadne. Jsou to uvnitř normálně uplně velcí lidé, jen se učí zacházet se svým tělem. Jinak to ani nemůže snad být... Někdy mě jeho slova dojmou k slzám, jako třeba vloni v září, když jsme jeli na kozáky: "Tatínek jede s námi na houby."

Každý den se těším na to, co se od něj ještě dozvím. Krásné dny přejí H+N