• Nelča

Jsem nejbohatší člověk na světě

Honzík mi dokáže úžasnými způsoby vyznat lásku, radost z toho, že mi může pomoct nebo vděčnost za něco, co jsem pro něj udělala já...

...

Nedávno mi kamarádka řekla, že mám ohromnou trpělivost. Honzík měl „svůj den“ a šponoval mě snad na každém kroku (mávám, ona ví).

Jenže mě přijde ohromně jednoduchý použít svoji fyzickou nebo psychickou přesilu na to, abych ho „zkrotila“. Není to fér. Taky mívám svoje dny. Taky bývám protivná a cloumají se mnou emoce. A učím se s nimi pracovat a chápat je.

Učím ho, že vztek jak přišel, tak odejde a že má někde svůj původ. On ještě zkrátka neví co se sebou a s tím, co cítí. A dospělí často taky ne. Nikdo nás ve chvíli vzteku nepřijde chytit za flígr s nesplnitelným pokynem – uklidni se!


Taky jsme ztropili slušnou scénu ve vlaku nebo u rodiny na návštěvě. Hrdá na to nejsem... Dost jsme si to pak celé vysvětlovali. Nakonec vždy dojdem na to, že na začátku bylo nějaké nedorozumění. Následovala moje nepozornost k ní. Přišla únava/hlad/další nedorozumění a pak taky on ještě nedomyslí důsledky všech svých činů. A pak je divočina na světě.



Řekl mi, že když je někde víc lidí, tak někdy neví, jak se má chovat a neumí se uklidnit. Že prý má každý jinou energii a on neví, co s tím.

Koukala jsem, jak mi to dokázal vysvětlit.


Trpělivosti a pochopení není nikdy dost. Nikdy nevím, co všechno on cítí a vnímá. Někdy se fakt dost divím, když si situace vysvětlujeme. Vnímá určité detaily, kterých si nevšimnu. Vidí to celé jinak a z perspektivy, která by mě nenapadla. Stojí za to si o všem popovídat. I v tom největším vzteku a nedorozumění si umíme říct, že se máme rádi.


Máme spoustu much. Vlastně mi spíš přijde, že ty mouchy mám já. Ale nakonec… Vím, že když se oba zas vrátíme k sobě, jsme nejlepší jeden pro druhýho na světě. A ohromně bohatí. Nebo aspoň já jsem rozhodně nejbohatší :)


Krásné dny přeje Nelča


PS: zdravíme z krásného Kaunertalu, kde je plno borůvek, brusinek, lišek, hřibů, potůčků a krásné energie!



517 zobrazení