Jarní rovnodennost a rituál

Vlastně docela nevědomky, zavedli jsme si s Honzíkem takovou pěknou tradici, kterou už více než rok dodržujeme. A sice oslava jarní a podzimní rovnodennosti a letního a zimního slunovratu.


Začalo to vlastně tím, že jsem předloni byla prvně na meditačním koncertě na zimní slunovrat, který pořádá tradičně Karaimi - Kateřina Motyčková (web) v pražské Rock opeře. Byl to neskutečně silný zážitek, ze kterého jsem si mimo jiné odnesla křišťály (které jsem si tam i donesla) plné té nádherné energie, kterou jsme společně vytvořili. Měli jsme je věnovat přírodě, Zemi - jeden vodě, druhý stromům, třetí skalám. A tak jsme s Honzíkem pár dní po meditaci kamínky roznesli po naší stolové hoře a dodnes tam jsou, jen ten pro vodu je zkrátka ne-zrovna-viditelný, neboť je na dně...


Potom jsem ještě jednou navštívila meditační koncert - hned ten další pro loňskou jarní rovnodennost. Ten byl z části taneční a snad ještě hlubší prožitkem.. Tančila jsem a brečela, ani nevěděla proč, ale brečela a šlo toho tolik pryč, bylo to úžasné a očistné. Opět jsem si odnesla nabité křišťály, tentokrát jsem je dala Krušným horám.


A tak to šlo dál, i když už jsem se osobně na žádnou hromadnou meditaci nedostala, uchovali jsme si s Honzíkem tento krásný rituál, sice poděkovat Zemi a darovat ji láskou opečované křišťály nebo jiné polodrahokamy, které jsme vybrali.


Tedy i včera, na jarní rovnodennost letošního roku jsme se vydali do přírody. Ze všech možných kamínků, co doma máme, jsme intuitivně vybrali křišťál pro vodu, avanturin pro stromy a ametyst pro kameny/skály.



Z domova jsme nabrali směr jih tady po okraji Doupovských hor. Honzík už se na tyhle rituální procházky tak moc těší. Nekecám... poskakuje radostí, že "Zítra bude jaro, hurá, půjdeme dát přírodě kamínky!"


Nic jsme neplánovali, jen se nechali vést pocitem, intuicí. Šli jsme a Honzík lezl po všech starých stromech, které jsme potkali, zatímco já nesla v dlani kamínky a promlouvala se Zemí. Ať Vám to přijde jakkoliv divné, cítila jsem tak silné spojení, takovou vděčnost, radost, štěstí a lásku, že se mi chtělo brečet.



"Honzíku, uděláme si malý rituál, než kamínky rozdáme," povídám najednou. A tak jsme si je položili na kládu před sebou, chytili se za ruce a každý postupně poděkoval nahlas Zemi... Honzíkova slova mě dojala a pak už čapnul křišťál a utíkal k potoku, že ví, kam ho dá. Pokračovali jsme dál a našli místo, kde kvetly stovky nebo tisíce jaterníků, které jsme si přáli někdy v těchto dnech nasbírat, a tak jsme vyměnili poté fialový ametyst za fialovo/modré jaterníky a daly dárek k jednomu obrovskému kameni, který ležel vprostřed té kvetoucí krásy. Do třetice jsme vybrali statný vysoký strom s rozložitými kořeny a jemu věnovali zelený avanturin. Honzík už se chtěl vracet domů, ale naštěstí se nechal ukecat a my se prošli ještě dál lesem a postupně domů po loukách a podél remízků až k našemu domečku.


Doteď cítím velkou radost a vděčnost za takhle krásně a přitom jednoduše strávený čas, kdy jsme se mohli tak silně spojit s naší Zemí, poděkovat jí za nás všechny, za všechny dary, omluvit se za vědomé i nevědomé chyby a přát si, aby i nadále jsme tu mohli být a žít v lásce a klidu. Honzík ještě dnes ráno po probuzení opakoval, jak byla ta včerejší procházka krásná (a to docházel už se silně bolavýma nožičkama)...



Cítím, jak moc je důležité, stěžejní, v této době zůstat klidní. Čím víc nás zůstane klidných, tím lépe... Stačí si představit, jak se cítíme, jsme li všichni klidní a jak, když jsme všichni ve strachu. Co si vybereme...?


Ještě jednou zopakuji, protože se to osvědčilo... kdybyste měli pocit, že potřebujete dodat klidu, prostě mi napište, jsem tu.


Přeji všem krásné jarní dny...

Nelča


PS: Přátelé Leonka s Tomem vytvořili pro tuto příležitost nádhernou meditaci... není na ni pozdě.

Poslechněte si na youtube

Nebo si můžete stáhnout mp3 (uloz.to)

109 zobrazení