• Nelča

Jak je to s těmi přáními...

Trochu jsem si říkala, že jsem asi fakt blázen...!


Za poslední měsíc jsem zažila dvakrát tu stejnou zkušenost, jen za jiných okolností.


Něco jsem si fakt moc přála.


Věděla jsem, co přesně chci.


Ono se to neuvěřitelným způsobem splnilo, mohla jsem to mít.


Dokonce jsem si okusila, jaké to třeba je si ten sen splnit nebo už byla tak blízko, že jsem si reálně dokázala představit, jaké to bude... A já těsně před tím momentem "tohle beru" zjistila, že to vlastně nechci. Že to nepotřebuji pro svůj život nebo že na to vlastně není správná doba - možná. Zkrátka jsem řekla "Ne, omlouvám se, děkuji."


A v obou případech jsem poznala nové skvělé lidi.


Asi někdy nemusíme nakonec mít všechno, co si přejeme. Jsem ráda, že se mi to mohlo splnit a jsem ráda, že jsem to odmítla. A jsem ráda, že Ti milí lidé mi zůstanou.


A asi by mě nenapadlo to zrovna dnes psát, kdybych se nebavila s někým, kdo zažil to samé. Kdo svůj "diamantový náhrdelník - nemožné až neuskutečnitelné přání" mohl mít a nakonec zjistil, že to nepotřebuje.


Nezažili jste to taky? Já jsem za tohle nesmírně vděčná. Mám pocit, jako bych zjistila, že si lze přát skutečně ledasco a ono se to může splnit za těch nejpodivnějších a zároveň nejúžasnějších okolností. Někdy si něco přejeme za daných podmínek, rozpoložení... A že to později nakonec nepřijmeme mi přijde bezva přiznat. Než se trápit. Sebe nebo své okolí.


Krásné dny a hodně splněných přání. Funguje to!

Nelča


Za rychlý cvak mobilem díky @petrkotrlikphotography

175 zobrazení