• Nelča

Hory, vaření a něco k zamyšlení

Aktualizace: 22. srp 2019

Byli jsme několik dní pryč. Opět na horách. Opět v Krušných. Vrhla jsem se na kurz vaření, což s Honzíkem v zádech ne vždycky prošlo. Byli jsme v Jelení. V místě, kde není ani signál a ani internet. Jsou tam milí lidé. Taky lamy, koně, slípky, kočky, krásná energie a to dobré jídlo. A houby. Hodně hub. Třikrát denně jsem nikdy předtím na houbách nebyla :) Honzík je úplný houbový maniak.



A jen se vrátím, objevím ve schránce a na FB nespočet zpráv. Jakože nebývale moc. Chvíli jsem nechápala, co se stalo. Kde se všichni berou, až jsem se proklikala ke zdroji, k Veru Krkavčí matce, které moc děkuji. A než se proklikám k odpovědím a k odeslání objednaných knížek, prosím o trpělivost, takový frmol jsme tu dlouho neměli.


Každý máme takové svoje neviditelné brýle, v jejichž sklech jsou napěchovány naše zážitky a zkušenosti. A podle toho, jak a co tam máme napěchováno, se nám láme přes brýle světlo a my tak můžeme vidět a posoudit jinak stejný svět každý jinak. Hranice každého z nás jsou různě nastaveny a co je pro jednoho běžné je pro druhého nemyslitelné a v obou případech v pořádku. Proč to píšu...


Někdy čtu o někom hrozně "hustym" a na chvíli mě napadne, že teda jsem máslo a vůbec hustá nejsem. Víme, že o tom to není. Vždycky se najde někdo, kdo je rychlejší než my, chytřejší než my, silnější než my. Někdo, kdo je lepší než my a nebo to tak aspoň vyhodnotíme. Vždycky!


Ale to není cíl. Cílem je si to celé užít. Nedat se strhnout a nehnat se za ideály někoho jiného. Každý má své tempo, podmínky a motivaci. A je skvělé inspirovat se navzájem.

Já ani nevím, co měla být hlavní "mesidž" tohohle příspěvku. Asi to, že čím dál víc cítím, jak moc potřebujeme každý zůstat věrný sám sobě. Protože vždycky se objeví někdo, kdo bude mít tendenci nás posuzovat. Přes svoje brýle.


Krásné dny přeji!

Nelča



0 zobrazení