Děje se to kolem nás a hlavně v nás samých

Za poslední dny a týdny bylo už tolik paniky a strachů, tolik jiného a každý jsme se s tím popasovali svým způsobem. Zlobili jsme se na média, že pouští strach, zlobili se na lidi kolem, že vykupují regály, .. Bylo to jak velká nekončící bouře.

Celou tu dobu jsem stála jako pozorovatel a měla pocit, že se mě to netýká, že to se mnou prostě ani nehne. Že to nepotřebuji komentovat, protože prvně, nevím vlastně nic a za druhé, komentářů a článků už tu bylo a bude...

Měla jsem pocit, že se mě to netýká v tom smyslu, že necítím, že bych chtěla a měla podléhat strachu, panice, chodit nakupovat zásoby na století dopředu. Žila si svůj život dál.



Dnes cítím věci jinak...

Lidé se uklidnili po prvním šoku, že se děje něco, co nemohou ovlivnit a co zasahuje více či méně do jejich životů.

Zjistili, že mohou možná trávit více času doma, s rodinou, dětmi, knihami, svými projekty a sami se sebou.

Je větší ticho... Vně i uvnitř. Ticho, které tak moc v dnešní době potřebujeme. Skoro bych doporučovala každý den několika minutovou kúru ticha, v tichosti každý sám se sebou. Vždyť, co všechno se může stát během deseti minut v tichu - s mojí náladou, pocitem, stavem mysli...

Lidé se vrací k sobě. Lidé se vrací sobě. Možná se dotknou zase sebe samých a uvědomí si, co vlastně potřebují, chtějí, co je to nejdůležitější v jejich životě. Dost věřím, že po takovémhle vypnutí už nikdy my, jako celek, nebudeme stejní a cítím velikou naději...

Jsme více spolu, i když spolu nejsme.

Vracíme se k přírodě, k tichosti, barvám, všem zázrakům přicházejícího jara. Vracíme se do radosti z všech těch drobných proměn, které dokáží vrátit pocit, že jsme v pořádku, že příroda stále ví, co má dělat a že vše má svůj důvod a účel.

Všechno.

Nic tu není náhodou a vše, co se děje je učení.

Strach se může přeměnit a přichází klid. Zastavení.



Náš život se i tak dál příliš nemění...(možná zatím, nevím... podle toho, co si vyberu)

Jako normálně býváme v přírodě, pracuji doma, Honzík nechodí do školky, netrávíme čas v davu po obchodech.

Přesto ale cítím změnu v nás všech. Jako bych to nasávala z éteru. A ke je mi tu s námi vlastně paradoxně líp...


Můžeme volit, čemu věnujeme pozornost.

Můžeme si vybrat, co si přečteme, nepřečteme, co pošleme dál.

Můžeme přijmout fakt, že teď je to takhle a uchopit to jako příležitost.

Můžeme děkovat všem těm, kdo i nadále pracují a pomáhají, protože bez nich by to nešlo.


Dnes jsem si vzpomněla na Honzíkova (manželova) slova, když říkal: "Nic netrvá věčně."

Krásné dny všem...

Nelča





137 zobrazení