• Nelča

Cliche jako hrom

Dlouho jsem se neozvala a měla jsem pocit, že bych to tedy měla rozseknout něčím uplně super extra přelomovým.

Nooo, žádný přelom se asi konat nebude.

Stále si kráčíme světem, potkáváme nové lidi a zážitky se hromadí. A čím dál víc nacházím v prosté jednoduchosti genialitu. Jakožeee... život mi přijde čím dál snazší, když ho nechám volně běhat. Zároveň mám ale nějaký směr a hlavně srdce dokořán. A důvěru v sebe.

Prý, jak že to poznám, že "jdu za svým srdcem"?

Není to věda. Když jdu za ním, tak se cítím dobře. Mám pocit, že jsem tam, kde být mám. Dělám, co mě baví, naplňuje, přicházím na to nebo začínám tušit, co je to pravé. Do života mi "chodí" ti správní lidé. Někdy se kurz rychle mění a mám pocit, že vlastně vůbec nedržím směr a skáču z jedné lodi do druhé. Dělám chyby v a loď se zmítá. A i když to zvenku vypadá někdy dost punkově, jako totální chaos, tak ozubená kolečka pěkně předou a zapadají. A v určitých chvílích ten dojem punku utichne a srdce stále bije. A pak si lebedím pod hvězdama a tetelím se blahem a tuším, že tohle je ten život.

Když jdu za svým srdcem, je mi hezky.

Klišé jako hrom, možná jo. Já takhle žiju. Řídím se pocity. Nějak je míchám s logikou a esencí jednoduchosti. To celé zabaleno do zeleně kolem nás. Když se to dá do slov, zní to jak z jiné planety. Teď mi můžete poslat někoho z blázince


:)

Krásné dny přeje Nelča

68 zobrazení