• Nelča

Chtěl bych umřít ve spánku

Večer před spaním máme s Honzíkem nejhlubší rozhovory. Nejen proto ráda počkám, až usne, a pak teprve odcházím, i když to není vždy. Svolil mi tohle napsat...


H: Maminko, a ty jsi teď smutná po tatínkovi?

N: Vlastně ano... jo... dneska na něj hodně myslím.

H: Tak já to za tebe vyřeším, jo? N: To si asi musím vyřešit já, Honzíku.

H: Nene, já to vyřeším (a začíná mě hladit po vlasech jako já jeho, když ho utěšuju). Zavolám tatínkovi a řeknu mu, ať se nám sem znovu narodí. Tak budeme mít zase tatínka. Budeme my tři spolu. I s kočkama (máme doma 2 kočičky).

...

...

H: Až budeme umírat. Teď ještě ne, to je až za dlouho. Ale až budeme umírat, tak budeme spolu se u toho mazlit, jo? Chtěl bych umřít ve spánku.

N: Tak bys to chtěl?

H: Joo, dáme si večeři. Půjdeme spinkat, takhle se objememe a pak zemřeme. A zůstane tu jenom naše kostra a kůže.

...

...

N: Ty jsi stejně moudrej člověk.

H: Nejsem přeci.

N: Jak to, že ne?

H: Protože starý stromy jsou moudrý. Já jsem mladej. Tak nemůžu být moudrej.

N: Jenže ty si asi neuvědomuješ, kolik jsi mě toho už naučil. Děti učí svoje rodiče. Ale asi to neví.

H: No, to nevim.

...

Tohle je jen za dnešek. A pak si povídáme dál o smrti a o tom, že někteří lidé zemřou a zase je zpět přivedou a co ti lidé vyprávějí. Povídáme si o narození. O menstruaci. O emocích. O tom, jak jsem se kdy v jaké situaci cítili. O přírodě, o lidech... Někdy se večer tak nasmějeme, že se bojím, že už ani neusne. Zjišťuju, že opak je pravdou. Jen potřebuje všechno dostat ven, všechno říct a pak najednou chrní.


Asi není téma, které by nechápal. Myslím, že jsem zatím nenarazila na nic, na co by on neměl názor nebo o čem by řekl, že to nechápe. Ptám se ho, zda mi rozumí, zda ví, jak to myslím, cítím, vnímám. Vždy prý ano. Když nezná odpověď na otázku, řekne mi, že mi na tohle teď neumí odpovědět.


Někdy mi ještě napumpuje lásku, odčerpá zlo, celou mě zharmonizuje a usne. Je pravda, že o sebe pečujeme navzájem. Ale to, s jakou láskou a samozřejmostí to dělá, to mě vždy dostane.


Co Vám děti vypráví před spaním? Tihle malí lidé jsou tak upřímní a opravdoví... Kéž jim to vydrží.


Krásné dny i usínání přeje Nelča (a určitě i Honzík, ale je večer a už chrní)


Krušné hory

230 zobrazení