• Nelča

Být svobodný znamená...

Aktualizace: zář 27

Svoboda... Co to pro nás znamená? Mé srdce mi nedávno řeklo, že být svobodná/ý znamená nemít strach...


Strach... Je to více než rok, co jsem o strachu chtěla psát článek. Bylo mi v určité situaci tehdy s výčitkou a strachem vyčteno, že "snad ani strach nemám, nebo co?!"

Tehdy mi došlo, že vlastně skutečně nevím o ničem v životě, z čho bych měla strach mít. Vyjma akutního strachu, kdy na se třeba v autě prudce zadupne brzda a pod. Moje důvěra v život byla velká a dále sílí.


S odstupem času a po dalším vlastním vnitřním zkoumání sebe a vývoji mi došlo, že vědomě opravdu nevím, čeho bych se měla bát.


Jenže letos v létě jsem se začala silně zajímat o to, co mi brání mít přesně takový život, jaký bych si přála. Na cestě s Honzíkem na Sněžku jsem totiž objevila, že to stále není to, co jsem chtěla a že si nechci mazat med.. A začla jsem zírat, co všechno mám v podvědomí, a že se podle toho chovám, i když to není moje a bráním si tak žít to, co si přeji.


A to jsem si fakt myslela, že to mám už zpracované!



Existuje mnoho vzorců, které jsou nám odmala vštěpovány do hlaviček.


Musíš mít místo! - Už máš místo?

Musíš někoho mít! - Už někoho máš?

Ty budeš ta úžasná analytička, ty na to máš hlavu!

Musíš makat a makat, abys to někam dotáhl/a.

Nejdřív práce, potom zábava.

Život je boj. Život není peříčko.

Co tě baví, tím se neuživíš. Musíš dělat něco pořádnýho!


A tisíce dalších krabiček, do kterých se snaží vtěsnat naší božskou velkolepost. A které bohužel často vezmeme postupem času sami za své a jsme v nich vtěsňaní dobrovolně. A dokonce máme strach vylézt a své dary projevit.


A tak jsem se několikrát probrečela na dno všech den, abych tam zřela očištěnější samu sebe. A začala cítit svobodu.


Ještě jednou. Svobodní jsme, když nemáme strach.

... Být úplně sami sebou (jen tenhle bod by šlo rozvíjet dlouze... oblečení, vzhled, chování, životní filosofie...)

... Dělat jen to, co nás baví + u toho věřit a vědět, že hojnost nás nemine, resp. tedy nemít strach, jak se uživím.


Ač jsem si myslívala, že jsem svobodná, nyní, když odhazuji, co není moje, teprve přičuchávám a naciťuji, co opravdu ta svoboda je a může být... A stejně vím zatím prd.


Všechno (slovy - v š e ch n o) je možné.


Letíme vesmírem. Wow, jen tahle skutečnost je toho důkazem. Před lety jsem se tuhle myšlenku snažila vysvětlit někomu, kdo na to nebyl připraven..


Prý že: "A koho to zajímá, že ty si tady letíš vesmírem?"

A dalo by se dodat: "My tady máme mnohem důležitější a závažnější věci k řešení!"


Připomnělo mi to tehdy scénu z divadelní hry J. Cimrmana - Dobytí severního pólu: "Já že driftuju?! Nikdy jsem to nedělal a nikdo mě k tomu nepřinutí!"

V té hře se tomu diváci smějí.


Zkrátka, letíme na vodní kouli, posvátné Matce Zemi, vesmírem, ať se nám to líbí nebo ne.


A můžeme zářit Proto tady jsme. Můžeme být jasnější než hvězdy, když si dovolíme být sebou a dělat, co nás baví.


Ze zkušenosti vím, že už 2x v životě jsem šla za srdcem a méně penězi (oproti variantě, která byla pocit nic moc, ale peněz o dost víc) a vždy ty peníze a hojnost všeho přišly. Dokonce to kvantitativně předčilo "rozumovou variantu" a jako bonus jsem se cítila úžasně, měla kolem sebe krásné lidi a obohatila svůj život navždy.


Jen jsem u toho začala narážet, protože je toho obecně hodně, co mě baví, jdu na to zatím obráceně. Opouštím to, co mi radost nepřináší, co neplyne, kde se musím neúměrně snažit. Jednoduchost...


Být svobodný a šťastný je přirozenost.



Přeji krásné dny!

Nelča



234 zobrazení