• Nelča

Aby byl svět klidný

Je už tma, podzimní chlad se plíží po hladině řeky, u které stojím a připravuji se do ní vlézt. Všude je ticho. Voda černá jako noc, která je sice ještě mladá, ale temnotu už umí. Dřív bych se možná i bála. Vlézt za tmy do studené tmavé vody. Teď se těším, jen to celé rozdýchávám. Jakmile se z mola spustím do vody, ještě víc se nořím do klidu a nahlas děkuju, že tohle všechno můžu dělat. Že mám dost rukou, nohou, hlavu, zdraví, morál a radost ze života. Že mě nikdy neopustila. A že to mám s kým sdílet. Se mnou se do vody spouští i moje sestra Vanda, která má poznámku, že si připadá jak nějaká čarodějka takhle za tmy a nahatý v řece. Smějeme se a v tu chvíli se ze tmy přiblíží pramice skoro na dosah. Vidíme i tmavou siluetu osoby, která mlčky vesluje.. Ani jsem se nelekla, užívám si dál. Loďka se vzdaluje. A mně vyplouvá na mysli vzpomínka... Honzíček neměl k narozkám dort, rád peče narozeninové perníčky. A tak jsem mu zapíchla svíčky do těch perníčků a řekla mu, že si může něco přát. Nestihla jsem dodat, že to nemusí říkat nahlas, a on už povídá: "Já bych si přál, aby byl svět klidný."


Zní to možná tak jednoduše, ale je za tím víc. Mezi každým tím slovem a každým tím písmenkem je ještě něco dalšího, co je naše. Kdybych měla vyjádřit, co všechno si myslím, že tím chtěl on vyjádřit, asi byste četli dlouho... Zahrnul tam svůj svět, náš svět a celý ten svět kolem nás.

Dojal mě. A jak tak splývám ve vodě, se kterou už cítím, že jsem splynula a už mě nestudí, říkám si, kéž bych tenhle klid uměla roztáhnout na celý svůj život. Jsou momenty, které mám pocit, že mi navždy zůstanou vryty do paměti. Tyhle dva k nim patří.


Krásné klidné dny. Nikam nespěchejme. Nechtějme moc. Raději si vychutnávejme každou chvilku. Protože, kolik takových chvil máme ještě v zásobě...?


Nelča

@petrkotrlikphotography 10/2018

80 zobrazení