• Nelča

Čtyři roky poté...

Milý Honzíku,


vzpomínám na Tebe… Před čtyřmi lety jsme byli spolu. Ležela jsem Ti v nemocnici na rameni nebo upírala zrak na přístroje, které blikaly nad Tebou. Přála jsem si něco, co bych si nikdy předtím nemyslela, že si kdy budu přát. Abys už měl klid…


Byla noc, Honzíček zrovna spal u mě v bříšku a já přemlouvala oči, aby se ještě nezavřely. Abych se na Tebe mohla ještě dívat, v myšlenkách Ti povídat a někde v koutku ještě doufat v zázrak...


A pak se začalo něco dít, všechny hodnoty na přístrojích se začaly měnit, hodnoty klesaly, my Tě objímali a pak se ozval ten dlouhý tón…



Vzpomínám na Tebe… vedle mě leží Honzíček. Jsme v oblíbeném Kaunertalu, tam kde jsi mi prvně dal pusu a já Ti šeptala, ať neblázníš… Ještě, žes bláznil!


Spíme s malým dnes v posteli, kde jsme před více než 4 lety spali všichni tři, jen ten malý byl u mě v bříšku. Je toho tolik, co bych Ti chtěla říct a za poslední dny víc než kdy předtím vím, že jsi s námi. Jinak to ani není možné. A tuším, že vlastně všechno víš a říkat nic nemusím…


Vzpomínám na Tebe každý den. Neměla bych se moc vracet do minulosti. Ale Ty nejsi minulost. My všichni stále jsme a věřím, že se opět setkáme. Směju se a brečím zároveň, tolik různých emocí se dere na povrch. Ale víc se usmívám a vnímám to ticho a klid.


Děkuju, že jsi. Počkej tam na mě...


S láskou Tvoje...



1,234 zobrazení