• Nelča

Co my a škola?


Na poslední besedě jsem dostala otázku, jak se člověk smýšlející jako já staví ke vzdělávání, nebo tak něco. Chápeme. Vzdělávání je ožehavé téma. Vlastně, možná není, pokud nemáte děti, a nebo pokud děti máte a absolutně vám vyhovuje „klasické“ chození do školy. A potažmo i školky.


Mnooo, je to snadná odpověď.

Zatím sonduju. Čtu. Nasávám zkušenosti z okolí. Videa, rozhovory, články, knížky (vlastně ty zatím mám, ale nepřečetla jsem ještě).

Dokud se nenarodil Honzík, neřešila jsem to. Teď, když vidím, jak proplouvá životem, jak se učí hrou a hraje si s tím, co se naučil. Jak má ve všem své tempo. Některé věci se naučil později než děti v okolí, o jiné se začínal zajímat dřív. Joo, je to velké wow, zkrátka každý z nás jsme jiný a každý z nás by se, měl-li by možnost, učil věci v jiném sledu a velmi nečekaně, každý by se možná učil něco jiného a jen v málo věcech bychom se protínali.


Když se něco učí, ani nad tím nepřemýšlí. Učí se jen tak mimochodem děje za běžného pochodu každodennosti. Když něco vyloženě chce, zajímá se sám a nepotřebuje, aby to do něj někdo pumpoval.

Klasický příklad včera v autě, Honzíkův dotaz zazní do ticha... „Maminko, jak říkáš tomu, když lítaj věci, auta, všechno vzduchem. Když to lítá jako na nebi. Jak tomu říkáš, já si nemůžu vzpomenout…“

„Honzíčku, vichřice? Divočina? Nee, já vím, tornádo! Tos myslel? „Jooo, joo! Tak mi to osol“


Tak mi to osol znamená – osol tu písničku, dej ji nahlas ať si jí užiju a jdu koukat z okna. Nepotřebuje ode mě žádné informace navíc. Jakmile mě chytne nějaký záchvat a chci mu o daném tématu říct víc, klidně mě zastaví, že ho to už nezajímá. Co potřeboval, už zjistil a jdeme zas dělat něco jiného. A tak mi do toho celého zkrátka nepasuje

- hromadné usazení do lavic v určitém věku,

- přísun podnětů a informací prakticky jen zvenčí,

- nemožnost volit si své osobité tempo a vůbec informace

- a hlavně – KDE JE TA HRA?


Neříkám, jsou různé školy a různí učitelé a také různé děti a úloha všech není snadná.

Tedy… uvidíme, co se do doby, kdy se nástup do školy bude týkat Honzíka - zatím je mu tři a půl. Je dost vnímavej a rád o svých aktivitách rozhoduje, a tak věřím, že se o možnostech budeme doma bavit a bude si sám moct vybrat.


Ale obecně musím přiznat, že mám velké sympatie ke svobodnému vzdělávání. Je tu však více možností a je dobré je znát. U nás, i když se rozhodneme vzdělávat děti jakkoliv mimo školu, stále zatím platí, že musí splňovat předepsané osnovy, takže ta svoboda není stopro.

Ale... s velkou upřímností i sama k sobě musím přiznat, že trošku doufám, že půjdeme (pro změnu) mimo hlavní proud. Nicméně kdo ví, co bude za pár let … a tak. A pokud jde o školku.. no, o tom třeba zas jindy. Krásné dny přeje Nelča


Včera se naučil jezdit na kole. To kolo tu leželo od podzimu, ale říkal dlouho, že ještě ne. A pak přišel s tím, že by to rád zkusil a šlo to ráz na ráz.


246 zobrazení