• Nelča

Co jsem a co ne? Co je jeste moje a co uz neni?



Máme u domečku zahrádku. Když jsem kupovala vloni na podzim stromy, které sem dosadit, teprve jsem (já vím, to brzy) zjistila, že si nekoupíte jabloň jako normální strom s kořeny jabloně. Stejně tak všechny ostatní ovocné stromy, nemají svoje kořeny. Mají podnož nejčastěji nějaké peckoviny - jsou na ní naroubovány. Nedokázala jsem pochopit, jak může růst strom na cizích kořenech? Cizí kořeny umí živit a ponoukat k růstu jen svůj originální strom. Tenhle naroubovaný naopak nutí zakrsat, přiškrcují ho a vůbec se pak strom „chová“ nepřirozeně vzhledem ke své odrůdě. A má kratší život. Jenže jsem se nechala uchlácholit. A vysadila tedy stromy s podnoží cizího stromu. Celé mi to přijde jako dobrý příměr. Máme taky takovou podnož? Co když nás cizí kousek někoho (společnost, rodina, jejich očekávání, naučené chování, které ale není přirozené) nebo něčeho nutí žít jinak. Je to jako bych dostala nohy slona. Nebo jinak, hlavu slona. Nebo myši. Jedli a chovali by se tak, jak by potřebovali, jenže moje tělo by to možná chtělo maličko jinak.


Našla jsem zálibu hledat v životě to, co není moje (můj názor, mé návyky, mé chování, řeč, jídlo). To, co jsem si zvykla nebo okoukala. To, co se tak jako obecně očekává od „normálního“ člověka. To, co všichni běžně děláme a vůbec se nad tím nepozastavujeme. Přijali jsme pro svůj život mnoho pravidel, která nám nevyhovují, ale my je dál žijeme. Jako by byly naše. Hrajeme hru na spokojené, dokonce se cítíme spokojeně, protože zapadáme. Ale to je všechno. Je to takové štěstí jen na oko. Ne do hloubi duše. Jako bychom měli podnož, která nás přiškrcuje, ale ani bychom nevěděli, že to jde jinak. No, jenže se jednou dotknete sami sebe tam uvnitř, nacítíte, že možná máte svoje kořeny, potřeby, názory, pocity,… a už nejde jít zpátky. Přijde mi mnohem zajímavější nezapadat a cítit se uvnitř uplně tam uprostřed - šťastně. Jako že jsem to já a ne nikdo jiný. Nejde to vždy, ale jde to postupně zlepšovat. No a k těm stromům, přes zimu jsem toho celkem dost přečetla a … zkusím je nechat zpravokořenit. Jako chápu, že to zní mimo, ale mně to dává smysl. Aby zažili, jaké to je, být skutečnou jabloní/slivoní/meruňkou.


Na našich toulkách neustále obdivujeme nějaké stromy :)

Tak nějak mám pocit víc než kdy dřív sundat všechny masky a podívat se sobě do očí a do duše a ptát se čistě na svoje sny a přání a pocity a … Já vím, už jste takovéhle myšlenky určitě měli… ale chtěla jsem je sem prostě napsat. Krásné jarní dny přeji! Nelča


208 zobrazení