• Nelča

Ukažme dětem, co děláme

Aktualizace: 11. kvě 2019



Od té doby, co jsme začali stavět domeček – tedy, my osobně ho nepostavili, samozřejmě – se toho Honzík hodně naučil. U všeho byl součástí. Dost toho se mnou absolvoval.Vyslechl i spoustu rozhovorů s jinými lidmi o tom, co je potřeba. Jak se co dělá a jak to v domečku chceme mít. Prožil se mnou několik „krizí“, když jsem tápala, kterou variantu topení/podlah/vybavení zvolit. A žasnu, kolik toho pochytil.


Ví, že pod záchodem je trubka. Kudy vede dál a ví, kde se napojuje do kanalizace. A ví, že putuje dál a dál do čističky a co se děje potom. Stejně tak cesta elektřiny (i díky tomu, že máme za humny hned dvě tepelné elektrárny). Jak to je s ohněm v krbu. Kudy větrá větráček. Jak topíme. Kde se vzaly na zdech obkladačky.


Zvládnul se mnou a paní prodavačkou dvě hodiny vybírat vodovodní baterie. Protože jsem ho vtáhla do děje. Neposadila bokem, aby se zabavil a dal mi klid. Byl se mnou, ptala jsem se ho, diskutovali jsme a byl zlatej. To mu byly čerstvé dva roky.


Po nastěhování se manuálně dost zlepšil, když mi pomáhal montovat všechen nábytek, vrtat kliky, garnýže, obrázky a další drobnosti. Včera poprvé šrouboval aku šroubovákem, když jsme stavěli základnu pod jeho klouzačku. Po tom, co jsme dílo dokončili a on na tom měl vlastní přičinění, byl jako zhmotněné štěstí.


Umí používat velké i malé zahradnické nůžky, s klidem ho pošlu pro pilku. Ví, kde se ostré věci drží a kam nemá sahat. Baví ho vědět, jak na to a je sám se sebou spokojený, když může používat stejné nářadí, jako já.


Vybíráme barvu fasády.

Když šiju, podává mi špendlíky a sedí mi často na klíně. Ví, kde má mít ruce, abychom si neublížili.

A další a další věci.

TOHLE NENÍ ÓDA NA HONZÍKA.


Spíš radost z toho, kolik toho spolu zvládneme. A že to zvládne, dovoluji si tvrdit, každé dítě. Nebo většina. Samozřejmě chápeme, že někde mohou být jistá omezení… Pak je to na citu rodičů.

Jsem vděčná sama sobě za to, že jsem ho neodkládala babičce a tetě a strejdům, když jsem potřebovala cokoliv v domě zařídit a udělat. Nepotřebovala jsem to „udělat sama v klidu“. A mám velkou radost, když vidím plody společného tvoření. Je to zábava. I když bych to všechno zvládla sama trochu rychleji. Ale… proč? Když můžeme spolu a s radostí. Občas se u toho neshodnout a pak si to vysvětlit. To je všechno život.


Baví mě s ním zkoumat svět. Nenudíme se.

Pojďme dát dětem signál, že jsou to normální lidé, že nám nepřekáží a že jim rádi ukážeme, na čem pracujeme.


Zítra se vydáváme zase na cestu. Jedeme trochu pomáhat a trochu chodit po horách - opět do Kaunertalu.

Krásné dny přeje Nelča



223 zobrazení