• Nelča

Sicíllie - první dojmy



Včera a dnes jsme se vydali do kopců. Zážitky máme hluboké. Silně cvičím intuici a testuju, jaká je její síla. Ono mi nic moc jiného nezbývá. Na Sicílii (jsme teda zatím jen v okolí Cinisi, Terrasini a Palerma) si moc nelámou hlavu se značením silnic, měst ani stezek a já nevlastním ani navigaci ani moudrý telefon s google mapama.


Zlatý Klub českých turistů. Tady jsme šli po kopcích čistě intuitivně. Cesty místy chybí, ale my se nedáváme odradit. Nohy mám dodrápané od bodláků, protože nic krom kaktusů a bodláků tu snad ani neroste.


Taky si všímám, že má Honzík fakt dobrý nápady. "Maminko, tam nechoď", "Maminko, tady jdeme" jsem párkrát za poslední dva dny slyšela a fakt se vyplatilo poslechnout. Navíc je zajímavé, že nad čím já uvažuji, o tom on mluví.


Na tenhle výstup a výhled jsem hrdá, protože i náš domácí říkal, že se tam nikdy nedostal, že tam přeci není cesta... já našla jednu vyšlapanou od oveček. Pod námi Cinisi a Terrasini.

Krom těchto dovedností nás také Sicílie, resp. Sicilané nutí učit se číst myšlenky a být stále bdělí - zkrátka tady a teď.. Auto tu řídí asi každý, kdo má dostatečný počet končetin pro zvládnutí svého vozu a alespoň jedno oko.


Zdravý úsudek či mozek netřeba. Nějaká pravidla silničního provozu tu dávno pověsili na hřebík. Když se líbíte někomu, komu máte dát přednost, můžete jet první. To je milé.


Ale na další křižovatce, kde máte přednost vy se to vrátí, protože někdo jiný zkrátka usoudil, že první jeden on. Chodníky tu neslouží k chůzi. Chodci chodí všude. Přechody jsou dávno jen na ozdobu, pokud vlastně jsou. Nejspíš vyšly z módy. Přejít silnici můžete vlastně kdykoliv a kdekoliv a netřeba se rozhlížet. Bystrý řidič určitě všechno vidí. Troubení je národní sport. Zatím jsem mu nepropadla.


Užíváme si to a za první tři dny jsme plní zážitků! Mají tu výbornou zeleninu, ovoce a zmrzlinu. Jsou na nás milí, často nás zdraví, okukují (hlavně když nesu Honzíka v nosítku na zádech - nikoho jiného jsem tu ještě s nosítkem nepotkala), pomůžou, podají tašku, když ji zrovna odložím na zem, abych Honzíka nahodila na záda nebo shodila dolů. Mají pochopení a trpělivost, když mám platit zmrzlinu, ale do toho držím tašku, dítě a lovím neznámé mince v peněžence.


Co mě zaráží je neuvěřitelné množství odpadků - všude. Třeba dnes na Monte Pellegrino. Nádherná krajina, která je ale podél silnic i pěších cest obsetá petkami, plastovým nádobím a vším ostatním, co už se zkrátka někomu nehodilo. Asi neznají akci Ukliďme Sicílii.


Je tu nádherně, všechno je jinak, než u nás. Líbí se nám tu. A zároveň se těšíme do klidnějších částí ostrova, protože jsme si pro start vybrali asi to nejrušnější místo, co šlo.

Další fotky pro tu atmosféru...




Palermo z Monte Pellegrino


Mondello z Monte Pellegrino



Kde končí moře a začíná nebe?




Krásné dny! Nelča


194 zobrazení