• Nelča

Intuice a vnitřní hlas



Pro mě je moje intuice, můj vnitřní hlas, moje třetí oko nebo můj anděl strážný, nazvěte si to tak, jak je to pro vás nejpříjemnější, jako můj dobrý přítel. Ne. To je slabé slovo. Nejvěrnější přítel.

Můj vnitřní hlas neplácá blbosti. Věřím mu. Když mám dilema, nejsem schopná vymyslet své stanovisko k určité věci, nevím, jak rozhodování všedních dní řešit, ptám se sama sebe. Respektive. Učím se to. Už dlouhou dobu. Ono to totiž není zas tak snadný hned zprvu. Chvíli to trvá. Někdy to dlouho trvá. Než se vůbec odhodláme sami sebe poslouchat. Jakmile ten hlas jednou poslechneme, jako by se cítil silnější. Postupně nabývá na síle a my nabýváme důvěry. Někdy mi zabere hodně času, než se oklepu z prvotního šoku, vycentruji se a jsem schopná odpovědi vnímat. Co mám udělat a jak se zachovat. Nakonec ale vím, že když budu pozorně naslouchat, odpověď ke mně přijde. Jen někdy přijde ve vtipný čas a vtipnou formou.

Většinu běžných otázek si je ale možné zodpovědět hned. Naladit se na sebe, své srdce, někde se třeba jen posadit a položit otázku. „Nelčo (Pepo, Andulko…), co by Ti pomohlo, aby ses cítil/a líp?" Co mě napadne první je většinou to správné. Chce to všechno cvik, ale protože na sobě vidím malinké pidikrůčky (možná ani ne tak reálné, jako pocitové) vpřed, vím, že to stojí za to.

Nelča


142 zobrazení