• Nelča

Když marodí rodiče…



Jak to máte, když Vám není dobře a děti jsou fit?

My si ze skvělých Velikonoc s přáteli na Broumovsku přivezli kromě krásných zážitků také střevní virózu. Chytlo mě to v noci, kdy Honzík spal, a měla jsem dojem, že je se mnou ámen. Detailů Vás ušetřím.

Ráno, když se probudil, to bylo tak nějak klasicky. „Maminko, vstaneme? Já chci oblíknout. Uvaříme kaši? Postavíme čaj na vodu? Chceš bagrovat?“ Bylo mi tak zle, že vrcholem mé snahy bylo dát ho vyčůrat na záchod a dosunout se zpět do postele. Zbytek musel zařídit sám. Nejdřív jsem myslela, že nemůžeme dočkat odpoledne, kdy bude moct přijet moje mamka po práci. Ale! Vysvětlila jsem Honzíkovi, proč mi není dobře a co to znamená. Že si s ním dnes nemůžu hrát a že bude muset všechno zařídit on.

Odešel, chvíli jsem slyšela, jak lítaj šuplíky a dveře u skříně u něj v pokoji a pak přinesl přesně oblečení, které jsme potřebovali.. až na trenýrky. Ty pak našel v koši s čistým prádlem a radostně s nimi přiběhl, že to zvládnul. Oblíknul se s minimální pomocí. Došel si pro pití (no, dobře, našel v batohu včerejší, ale já byla vděčná, že se napije bez mojí pomoci). Chodil mě hladit, pusinkovat a ptát se, jestli je to už lepší. Když měl hlad, vzpomněla jsem si na bábovku, kterou jsme měli upečenou (vařit kaši bych neustála) a on mě zvedal vší svojí silou z postele a za ruku mě vedl až do kuchyně. Jasně, že mě neuzvedl, ale mě pomáhala ta jeho snaha pomoct. Jak pochopil situaci a dokázal reagovat. Najedl se a uklidil talíř. Hrál si v pokojíčku a později se nahromadily bagříky a kostičky po obvodu mojí postele. Nechal mě se vyspat a hrál si vedle mě. On snad i zadržel to čůrání, chudák malej. A nakonec přišel v 11 dopoledne, že se svlíká a jde spinkat. Po jeho spaní už mi bylo líp a odpoledne jsem chvíli byla schopná sedět venku na sluníčku. To už tu byla moje mamka. Večer chytla nemoc i jeho, ale měla jen opravdu mírný průběh, ze všeho se vyspal a ráno už zase vesele běhal.

Zase mě dojal, kluk jeden. Já vím, mám pouze jeden takový malý Honzíkovatý exemplář doma, ale když nám není dobře, možná stačí jen dětem vysvětlit, o co jde. Zatáhnout je do situace a vložit do nich důvěru a dát jim povinnosti, které běžně neřeší. Zdá se mi, že tím vnitřně povyrostou. Vždycky mu říkám, že my zmákneme všechno na světě. Zase jsem se v tom utvrdila. Dnešní příspěvek není kdovíjaké moudro… ale já jsem zase o něco chytřejší... a spokojenější.


134 zobrazení