• Nelča

Jak byste se zachovali Vy

Aktualizace: 11. kvě 2019


Jak byste se zachovali, kdybyste jednoho jinak krásného dne zjistili, že ve Vašem těle bují nádor. Vyburcovalo by Vás to k akci? Nebo byste se začali schovávat před světem. Nebo dělali, že se Vás to netýká?

Včera jsem dočetla jednu část Honzíkových textů, kterými popisoval období od prvního zjištění, že se v jeho pravé noze děje něco neobvyklého po první amputaci nohy - pod kolenem. Situace, které se odehrávaly a myšlenky, které se mu honily hlavou. Vše popsal tak brilantně, že jsem toho plná. Jako by mi to včera vyprávěl. Jak zacházel se svým strachem a v čem ho celá ta situace motivovala.

Když jsem pak šla spát, vlastně jsem dlouho spát nechtěla a přemýšlela, dívala jsem se ve tmě na siluetu malého Honzíčka vedle mě. Klidně a spokojeně spal. A já si říkala, co bych asi udělala, kdybych se měla octnout nyní v situaci, v jaké se ocitl velký Honzík před lety. Když tušíme, že nám jde o zdraví a o život. Došlo mi, že bych na svém životě mnoho neměnila. Což je pro mě úleva. I s vědomím toho, že se mi možná začíná odpočítávat čas na nebeských hodinách, bych nadále chtěla dělat to, co cítím jako nejdůležitější nyní. Tedy… asi to nemůžu vědět stoprocentně. Ale tuším

Honzíkovo vyprávění znělo chvílemi jako tragikomedie, pokud to hodně hodně zlehčím – to díky jeho stylu psaní. Je to popis událostí a různých omylů. Je to příběh člověka, který se rozhodl, že ukáže lidem cestu. Přál si jako handicapovaný sportovec obstát před těmi, co žádný handicap nemají. A to se mu podařilo, i když začínal doslova od píky.


Nikdy ho nepřestanu obdivovat. Když jsme spolu byli zpočátku, jednou jsme si povídali… A ptal se, zda mám nějaký vzor, třeba Emila Zátopka nebo tak. A já odpověděla, že nikoho takového nemám. Nikdy jsem neměla, jela jsem si svoje. Nestihla jsem mu to už říct, ale postupem času se stal mým vzorem on. Tím, jak dokázal uchopit každou situaci jako příležitost. Jak se nikdy nevzdal, i když by to v některých situacích každý pochopil. Jak dělal stále to, co ho nejvíc bavilo i když to pro něj bylo najednou mnohem mnohem komplikovanější. Jak při tom všem neztratil cit, lidskost a schopnost naslouchat druhým.

Víc než kdy jindy cítím, že jít za svým srdcem, dělat co nás těší a baví a pomáhat druhým je to správné. A že jen láska k sobě a k životu nás dokáže udržet na téhle cestě.


Vždycky si říkám, že sem vložím kousek jeho textu, ale pak najednou nevím, co bych dřív vyzdvihla. Tak třeba časem se mi to víc vytříbí.

Krásné dny přeje Nelča



310 zobrazení