• Nelča

Deník miminka


Pročítám si různé texty k nové knížce, které mi Honzík zanechal. Se slovy: „Třeba to někdy vydáš, Nelinko.“ Mezi nimi mám ale zamíchané ještě něco…Mám pro Vás dnes takový tip… Je to teda spíš pro ty, kdo jste v očekávání, ale vlastně si něco podobného můžete přenést do jakékoliv roviny. Tedy, abych nechodila kolem horké ovesné kaše s kakaem, kterou rádi s Honzíkem snídáme (vaříme ji ovšem z vody, nikoliv z mléka)...

Když byl malý Honzíček maličkatý asi tak tři centimetry (což je ale při pohledu jaksi z druhé strany obr vezmeme-li v potaz, z čeho vznikl), napadlo nás s velkým Honzíkem psát mu deník. Co jsme dělali, kde jsme byli, o čem jsme uvažovali, jak rostl. Víc mu psal táta, za což jsem teď moc vděčná. Někdy Honzovy deníčky zněly jako by se svěřoval dobrému příteli. A tak se bude malý Honzík moct jednou dočíst třeba:

Z 15. týdne: „Začínáš přibývat na váze a na mamince je to trochu znát. Tam, kde měla předtím rovné, vyrýsované břicho, četnými sporty a aktivitou zocelené, doslova pekáč buchet, se nyní nachází malinká vyvýšenina. A když na ní položím dlaň, a zapojím fantazii a veškerý cit, vnímám Tvé rostoucí tělíčko, tlukot srdce, jemné pohyby končetin. Občas si spolu povídáme, nevím, zda to slyšíš, ale říkám Ti vždy, že vás dva miluji nade vše. Jste mým životem.

Tak, jak se doba od mé operace prodlužuje, chodí se mi stále lépe a také bolest ustupuje, dá se říci, že se cítím již téměř normálně. Také duše se hojí. Každá nová informace o mé nemoci je pro mě šokem, ze kterého se nějaký čas zotavuji, ale vždy najdu nakonec rovnováhu a optimismus. To je velmi důležité, protože bez optimismu a naděje by byl život mnohem složitější. …


Zatím nevím, při jaké příležitosti dostane všechny moje a tátovy dopisy, ale nejspíš mu to celé připravím do takové malé knížky i s fotkami nás tří. Věřím tomu, že si nás děti vybírají a vědí, do čeho jdou. A také věřím tomu, že přesně vědí, co se s nimi děje už od početí. Život a smrt vnímají zcela přirozeně. Honzíkovi říkám o tátovi všechno.Nesnažím se to „uzpůsobovat věku“, protože si myslím, že to není potřeba. Deníčky pro malého jsou nyní milé čtení i pro mě. Někdy, jako bych se vrátila v čase… Já vím, nesmíme ulpívat v minulosti. Ale já se vždycky tak ráda zasním :)

Krásné dny přeje Nelča



220 zobrazení