• Nelča

Myslím, že máš důvod být šťastná


Včera mi jeden můj dobrý kamarád psal... "Když se na to dívám, uvažuji o Tobě jinak než po smrti Honzy. Myslím, že máš důvod být šťastná. To znamená máš to komplikovanější něž někdo jiný. Ale zároveň ne zas tak moc složité."

Znám ho myslím dobře, ale viděli jsme se párkrát v životě, naposledy před více než půl rokem. Přesto dokázal tak skvěle slovy popsat, jak to vnímám i já.

Stalo se mi totiž něco úžasného. "Zažila jsi skutečnou lásku - lásku,která sice nemohla být úplně naplněna,ale možná i pravě proto zůstane ve vzpomínkách hodně ideální a krásná. V našich životech je mnoho lidí, kteří něco takového ani nezažijí. Máš chytrého a krásného syna. To také každý nezažije, i když mít děti je běžnější."


Vnímám to tak, že v mnoha ohledech jsem ve stavu v klidu zemřít. Nic zásadního bych tím nezmeškala. Takový mám dojem. Přesto jaksi vnitřně vím, že mám žít dál. A chci. A je ještě tolik času.


Potkala jsem skvělého muže, se kterým jsem zažila nádherné chvíle. Mám našeho syna. A mohla jsem být s manželem v době, kdy potřeboval lásku a podporu. Kdybych si mohla vybrat, kdyby žil, chtěla bych, aby mě právě on držel za ruku a objímal, až budu odcházet z tohoto světa. Jeho odchod neberu jako příkoří, ale příležitost. I když mi tak moc chybí. Mám dojem, že věděl, že už může jít. Co mi měl předat, tak předal. Věděl, že to zvládnu. Někdy během dne, když řeším běžné záležitosti se mnou třeba cloumají emoce. I záporné i kladné. Ale ve svém srdci mám nebývalý klid.

Zpočátku jsem se za něj trochu styděla. Jak můžu být klidná, když zemřel.. Jenže moje srdce ví, že smrt je v pořádku a že ono samo ještě může bít dál. To jsem Vám asi potřebovala říct. Protože někdy mají lidé tendenci mi říkat, že "když si vzpomenu na Tebe, co musíš zvládat, tak si říkám, že řeším blbosti". Nedejte se zmást... Každý máme něco a není možné to porovnávat. Můžeme se jen k našim starostem stavět nějakým způsobem a třeba inspirovat ostatní v tom, aby ty své záležitosti také hravě zmákli a měli dost síly se s nimi sžít. A se vší pokorou...jak psal můj kamarád. Nemám to zas tak složité. Jsem zdravá a mé tělo mě neomezuje absolutně v ničem. Píšu Vám rukama, běhám po nohou. V hlavě mi to vcelku žhaví, srdce bije láskou a když občas zakašlu, vím jen, že mám trochu ubrat plyn. Přeji Vám krásné dny!

PS: díky Ivovi za jeho slova ...


325 zobrazení