• Nelča

Mám touhu psát...


Tohle ve mně zrálo velmi dlouho.Mám touhu psát. Protože mám dojem, že je ten správný čas. Protože za posledních pár měsíců jsem potkala několik žen, které mě povzbudily a dodaly odvahy a elánu aniž by to možná vůbec tušily - děkuji za to. Protože jsem to slíbila sama sobě...

Mám v plánu dát dohromady knížku. Bude z velké části Honzova, protože mi přenechal mnoho textů, které cítím, že mohou být inspirativní pro ostatní. Už vím, že bude z velké části také moje, protože ... no prostě mám také mnohé na srdci. Mám touhu psát a sdílet, co se ve mě za poslední roky nashromáždilo. Chci jít za svým srdcem dál a dál, protože vždy, když tak činím, je to ten správný směr. Pak jsem to já. Ve svém středu.


Poslední dobou vůbec čím dál víc a častěji naslouchám tomu, co se děje v mé hrudi. Dokážu se naladit na své srdce a zjistit, co je pro mě dobré, vytvořit si odtud jistý nadhled pro věci, které řeším nebo které mě trápí. A funguje to tak skvěle, že i to bych chtěla sdílet dál. Aby víc a víc lidí vědělo, co vlastně od života chtějí.

Někdy totiž moc nepřemýšlíme. Neptáme se sami sebe na zdánlivě banální otázku - proč jsem. Jedeme si mnohdy v nějakém naučeném programu - jídlo, práce, škola, pár koníčků, a to stále dokola. Nic nás nevytrhne, když náhle se v našem životě stane něco, co do toho kolečka jaksi nepatří. A pak teprve začínáme klást otázky, které nám dříve přišly možná směšné nebo divné nebo prostě hrozně duchovní a to jako nejsem pošuk přeci...

Zažívám krásné stavy. Ani nevím, jak to nazvat. Prostě bych najednou snad pukla samou láskou. Nevím v tu chvíli, co s tím a cítím lásku snad hmatatelně. Děje se mi to ve chvílích, kdy mé srdce cítí naplnění, v přírodě, na horách. Někdy třeba jen jedeme autem po městě a dívám se na lidi a vnímám, že každého jednoho prostě miluju. Znáte ten pocit?


Mám toho nejúžasnějšího parťáka. Našeho malého Honzíka. Človíčka, který mi ve svých dvou a čtvrt letech dokáže vyznat lásku takovým způsobem, že nepochybuji o tom, že jsem pro něj ta nejlepší máma na světě. Umí mě uklidnit slovy "Maminko, všechno je v pořádku". Nepřestává mě udivovat tím, jak krásný je jeho svět. I o něm budu často psát. Je to totiž bytost plná inspirace a lásky.

Někdy stačí jednat rychleji, než nám rozum začne namlouvat, že náš sen je hloupost. Nebo že to, co chceme napsat nikdo nebude číst. A že to, co chceme lidem říct, nikdo nebude poslouchat. Já se dnes nedám odradit. Udělám něco jinak. A budu jednat, psát a mluvit tak, jako by se nikdo nedíval. Tak, abych to prostě byla já. Krásné dny přeje Nelča



292 zobrazení