• Nelča

Psáno 5. září 2015

Aktualizace: 11. kvě 2019


Drazí přátelé a kamarádi Honzíka Bicků, největší osobnost mého života, můj hrdina, kamarád, přítel, manžel, láska, mé všechno… Chtěla bych Vám říct pár slov. Kdo jste ho znali, nemusím Vám říkat, jaký byl. Jak dokázal během krátkého setkání na každého člověka udělat hluboký a trvalý dojem. Sdělím Vám něco, o čem jsme se my dva spolu bavili poslední měsíce, týdny, dny a co je nyní mou útěchou… Měl pocit, že ačkoliv byl zatím mladý, prožil tolik, co někteří lidé nestihnou za dvojnásobný i delší čas. Mnoho procestoval, mnoho se naučil, poznal opravdovou sílu lásky. Jednou dokonce mluvil o tom, že je možná té nemoci i vděčný, neboť ho naučila těm opravdovým hodnotám, které jsou pro život nejdůležitější. Že se o něj nemám bát, neboť on se nebojí smrti. Nebojí se ani bolesti, neboť té už zažil opravdu hodně a už ho nestraší. A že žádná bolest netrvá věčně. Že to je v pořádku. Jeho odchod, který jsme oba věděli, že někdy může přijít, ho nestrašil proto, že by měl strach o sebe samotného. Měl ale starost, jak to zvládnu já a malý Honzíček. Abychom byli vždycky šťastní a byli zabezpečení. Kladl mi na srdce, že pokud zemře, ať nejsem smutná, ať se netrápím. Nikdo ať se netrápí. Že sice má plány, ale ty se prostě občas mění. Chtěl si v Kadani založit kavárnu, chovat včely, točit se mnou keramiku, pěstovat zahrádku a hlavně milovat a vychovávat našeho synka. Byl však klidný, když věděl, že jsem silná a že to zvládnu. Připravil všechno tak, abychom s malým Honzíčkem Bicků měli pohodlný život. Přál si tu být, vyhrát nad tou mrchou nemocí, která ho tak pomalu užírala a často srážela na kolena. Říkal, že má lidem co říct, že zná recept na šťastný život. Tady ho máte – stačí žít v pravdě, lásce a pokoře a neprahnout po majetku. Ano, mít pohodlný a hezký domov, ale nebýt chamtivý a nechtít víc a víc majetku a peněz. Žít skromně, mít všeho jen tak akorát. Za poslední rok svého života prý byl nejšťastnější za celý svůj život navzdory všem ranám, které dostával. To nepíšu, abych si pochlebovala, ale abyste věděli, že dokázal i v těžkých chvílích žít naplno, rád a být šťastný. Nikdy se nelitoval. Ještě jedna jeho myšlenka – jednou mě před spaním objal a pohladil a řekl, že tenhle pocit plný lásky a něhy nikdo třeba ani za celý život nezažije. Takže tím, že teď může být tady se mnou, že má vlastně všechno na světě a víc nechce. Přátelé, uchovejme si na něj tu nejkrásnější vzpomínku a nezapomeňme na to, co nás všechny naučil. Žijme tak a svět bude skutečně lepší. Poplačme si a pak odložme kapesníček a žijme šťastně dál. Protože to přesně si přál. Bude se na nás dívat, jestli to plníme. Jeho odchod je mnohem drsnější, než jsem si kdy myslela. Musím se ale zvednout a jít dál kvůli našemu synovi. A kvůli Honzíkovi samotnému. Slíbila jsem, že to zvládnu, a to také dodržím. Umíral v objetí mém i svých rodičů, bez bolesti a s pokorou v srdci. Bojoval do poslední chvíle! Zkusil všechno, co mohl. Rozloučení s ním, nemyslím pohřeb, ale to, jak si to přál on, bude v okruhu lidí, kteří jeho/nás měli rádi. Zorganizuji ho, až se malý Honzíček narodí a dotčeným dám určitě vědět!! Pokud jste jeho dobří přátelé a nejste v mých přátelích tady na FB, přidejte si mě. Jeho profil prozatím asi nechám, je tam spousta moudra a zajímavých myšlenek i čtení. Nejsem moc na nějaké příspěvky na facebook, ale když vidím, jakou vlnu tady strhlo Zuzky – jeho sestřičky – psaní, řekla jsem si, že Vám předám pár jeho myšlenek. Honzík také teď v létě stihl dát dohromady knížku. Seženu na ni sponzory a vydám ji za něj. Všechno má připravené. Výdělek půjde samozřejmě na dobročinnost, má vymyšleno přesně kam. Díky za projevy soustrasti i podporu a omlouvám se, že nejsem schopná odpovídat. Děkuji! Přejte nám s malým Honzíčkem i jeho blízkým hodně sil. Budeme stateční. Nevím, zda to dokážeme tak, jako on, ale budeme. My to zmákneme – pro Honzu!



604 zobrazení